Jaký je rozdíl mezi sociopatem, psychopatem a narcistou?

Sociopat je termín, který lidé používají, často svévolně, pro označení někoho, kdo je zjevně bez svědomí, nenávistný nebo hodný nenávisti. Termín psychopat se používá k vyjádření sociopata, který je prostě nebezpečnější, například masový vrah.

Ačkoli se slova sociopat a psychopat často používají jako synonyma a do jisté míry se opravdu mohou překrývat, obě znamenají něco jiného. Například sociopatie je neoficiální termín pro antisociální poruchu osobnosti, zatímco psychopatie není oficiální diagnóza a lékařsky vzato se nepovažuje za antisociální poruchu osobnosti. Psychopatie ovšem spadá do takzvané Temné triády, která popisuje ty nejnegativnější aspekty mezilidských vztahů.

Do této temné triády patří:

• Machiavellismus – manipulativní chování
• Psychopatie – absence empatie
• Narcismus – vyžadování nezasloužené pozornosti

Někdy se můžeme setkat i s rozšířením triády na 4 aspekty, kdy je přidán sadismus, tedy radost z cizího utrpení.

Rozdíly mezi sociopatem a psychopatem

Psychopati jsou klasifikováni jako lidé s malým nebo žádným svědomím, ale jsou schopni dodržovat společenské konvence, pokud to vyhovuje jejich potřebám. Sociopati mají omezenou, i když slabou schopnost empatie a výčitek svědomí. Jsou také náchylnější k tomu, aby byli impulzivně agresivní a reagovali násilně, když jsou konfrontováni s důsledky svých činů.

Sociopat

• Dávají najevo, že je jim jedno, jak se cítí ostatní
• Chovají se vznětlivě a impulzivně
• Mají sklon k záchvatům vzteku a zuřivosti
• Uvědomují si, co dělají, ale své chování racionalizují
• Nedokážou si udržet běžný pracovní a rodinný život
• Mohou si vytvořit citové vazby, ale je to obtížné

Psychopat

• Předstírají, že jim na ostatních záleží
• Projevují chladnokrevné chování
• Nedokáže rozpoznat trápení druhých lidí
• Mají povrchní a falešné vztahy
• Vedou normální život jako zástěrku pro trestnou činnost
• Nedokážou si vytvořit skutečné citové vazby
• Mohou milovat lidi svým vlastním způsobem

Můžeme se dočíst i to, že psychopati občas trpí citovou bolestí a osamělostí. Většina z nich vedla život plný utrpení a jsou tudíž neschopní důvěřovat lidem, ale stejně jako každý člověk na této planetě i oni chtějí být milováni a přijímáni.

Jejich vlastní chování jim to však nesmírně ztěžuje, ne-li znemožňuje, a většina z nich si to uvědomuje. Někteří cítí smutek z jednání, které nejsou schopni ovládat, protože vědí, že je to ještě více izoluje od ostatních.

Přístup k násilí

Ačkoli je běžné si myslet, že sociopati a psychopati jsou ze své podstaty nebezpeční, je to spíše něco, co vidíme v televizi, než že by šlo o realistické zobrazení sociopatie a psychopatie. Násilí, i když je jistě možné, není základní nebo potřebnou charakteristikou sociopatie ani psychopatie.

Jak již bylo řečeno, lidé s antisociální poruchou osobnosti často vynaloží mimořádné úsilí, aby manipulovali s ostatními, ať už je okouzlili, odzbrojili nebo zastrašili, aby získali to, co chtějí. Pokud se psychopati stanou násilníky, jako v případě Jeffreyho Dahmera, o kterém vyšla velmi úspěšná minisérie na Netflixu, je stejně pravděpodobné, že ublíží sobě i ostatním.

Čím více se psychopat cítí sociálně izolovaný, smutný a osamělý, tím vyšší je u něj riziko násilí a impulzivního a/nebo bezohledného chování.

Původ a vývoj

Někdo tvrdí, že „psychopati se rodí a sociopati vznikají„, ale tento popis je možná příliš obecný. I když je pravda, že psychopatie má pravděpodobně genetické komponenty (možná způsobené nedostatečným vývojem částí mozku, které regulují emoce a impulzivitu), existují zjevně i další faktory, které přispívají k poruše chování.

Dobře hodnocená studie psychopatie naznačila, že psychopati mají často za sebou nestabilní rodinný život a/nebo vyrůstali v chudších čtvrtích se sklonem k násilí. Mnozí z nich měli rodiče, kteří zneužívali návykové látky a kteří jim nedokázali poskytnout rodičovské vedení nebo pozornost.

To se obvykle projevuje nestabilními a neúspěšnými vztahy v dospělosti a utkvělým pocitem, že jste byli „okradeni“ o příležitosti a výhody, které jsou poskytovány všem ostatním. Sociopatie také bývá spojena se škodlivými zážitky z dětství, fyzického násilí nebo nestability rodičů.

Sociopati mají svědomí, i když slabé, a často se snaží si ospravedlnit něco, o čem vědí, že je špatné. Naproti tomu psychopati budou přesvědčeni, že jejich činy jsou správné, a nebudou cítit žádné výčitky svědomí za způsobenou škodu.

To může naznačovat, že při vzniku psychopata hraje větší roli příroda než u sociopata. Částečně to potvrzuje i přehled studií z roku 2014, podle něhož až třetina lidí s diagnózou sociopatie v pozdějším věku v podstatě „upustí“ od svého asociálního chování a vytvoří si hodnotné vztahy.

Diagnóza

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch klasifikuje antisociální poruchu osobnosti podle řady osobnostních a behaviorálních rysů, které popisují, jak člověk funguje, jak se vztahuje k ostatním a jak se tato přesvědčení projevují v jednání.

Vlastní funkční charakteristiky

Vlastní funkční charakteristiky jsou ty, které odrážejí, jaký člověk je a jak se dívá na své jednání nebo cíle. Aby vám byla diagnostikována antisociální porucha osobnosti, musíte vykazovat všechny následující charakteristiky:

• Dosahování sebeúcty na základě moci, osobního prospěchu nebo potěšení
• Egocentričnost nebo sebestřednost
• Stanovení cílů založených na osobním uspokojení s malým ohledem na právo nebo etiku

Mezilidské charakteristiky

Mezilidské charakteristiky jsou ty, které popisují, jak člověk obecně komunikuje s ostatními. Aby vám byla diagnostikována antisociální porucha osobnosti, musíte vykazovat i tyto rysy:

• Nedostatek empatie k utrpení nebo zranění druhých lidí nebo při konfrontaci s bolestí nebo hněvem lidí, kterými manipulovali
• Neschopnost navázat skutečně oboustranně citově blízký vztah kvůli instinktu ovládat (dominancí nebo zastrašováním), donucovat nebo klamat

Charakteristiky chování

Charakteristiky chování doplňují klinickou diagnózu popisem cesty, kterou se osoba vydá buď k ovládání, donucování, nebo klamání, jako např:

• Silná tendence nerespektovat závazky, sliby a dohody, včetně finančních
• Obtíže při vytváření plánů, raději věříte, že jste schopni hbitě se orientovat v problémech, jakmile se objeví
• U osob s antisociální poruchou osobnosti není neobvyklé, že se opakovaně účastní rvaček nebo napadení
• Lhaní jako prostředek k získání vstupu do společnosti nebo výhody, například prohlašování se za vyznamenaného válečného hrdinu, i když jste nikdy nebyli v armádě
• Rozhodování na základě okamžitých podnětů bez ohledu na následky, pokud má být dosaženo okamžitého cíle
• Trvalý hněv nebo podrážděnost, a to i kvůli maličkostem, stejně jako zlé a zlomyslné chování
• Reagování s bezcitností, agresivitou, bezcitností nebo dokonce sadismem, když jste konfrontováni s následky svých činů
• Riskování, snadné nudění se a schopnost ignorovat osobní hranice a ospravedlňovat i ty nejnehoráznější činy
• Emocionální manipulace s druhými – například předstírání zájmu o někoho jen proto, abyste dosáhli nějakého cíle

Léčba

Antisociální porucha osobnosti nemá žádný lék ani doporučenou léčbu první volby. Místo toho se terapeutické strategie často zaměřují na problematické chování, dovednosti zvládání a komorbidity, jako jsou poruchy užívání návykových látek. Mezi typické přístupy patří např:

• Mluvní terapie (individuální a skupinová)
• Kognitivně-behaviorální terapie
• Terapie založená na mentalizaci
• Demokratická terapeutická komunita
• Poradenství v oblasti impulzivního životního stylu
• Léky (antidepresiva, antipsychotika, stabilizátory nálady)

Psychopati a sociopati vs. narcisté

Navzdory běžnému používání a určitému překrývání rysů nejsou všichni lidé s narcismem sociopati/psychopati, a ne všichni sociopati/psychopati jsou narcisté.

Sociopatie spadá do klasifikace antisociálních poruch osobnosti, které se vyznačují „všudypřítomným vzorcem nerespektování a porušování práv druhých„. Naproti tomu narcismus je samostatná porucha osobnosti.

Z hlediska praktického uplatnění v každodenním životě spočívají hlavní rozdíly v záměru osoby. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti se zaměřují na sebe:

• přehánějí svou vlastní důležitost
• touží po neustálé chvále
• vynakládají velké úsilí, aby ukojili své ego
• nesmírně dbají na image

Z těchto důvodů se narcisté často jeví jako úspěšní a vysoce funkční. Na rozdíl od sociopatů jsou někteří narcisté schopni empatie a výčitek svědomí. Lidé, kterým narcista ublíží, jsou pouze nechtěnými oběťmi na cestě k vytouženému výsledku.

Naproti tomu sociopati mají v úmyslu druhým ublížit a často z toho mají potěšení. Nezajímá je, co si o nich druzí myslí. Chybí jim narcistická starost o image, což se často projevuje neschopností udržet si práci a vztahy.