Jak vybrat jméno domény pro váš web - tipy co (ne)dělat

📝Obsah
Co si kupujeme při objednání domény
Když zakládáme nový web, ať jde o e-shop, blog nebo cokoliv jiného, jednou z naprosto prvních věcí, která nás čeká, je výběr domény (přesněji jde o „doménové jméno“, ale je to vlastně dost jedno). Doména je unikátní adresa na internetu.
Když kupujeme doménu, kupujeme si unikátní kombinaci domény prvního řádu (Top-Level Domain – TLD, já budu používat slovo koncovka, které se mi líbí, protože je jasné, o co jde) a druhého řádu. Koncovka je třeba .cz, .com, .net a další, doména druhého řádu pak co, co se nachází těsně před koncovkou. V praxi tedy třeba expressinfo.cz, idnes.cz, bbc.com a tak dále.
Existují i výjimky, například v podobně .uk domény, kdy mají weby koncovku ve více řádech, tedy něco jako nejakyweb.co.uk, takže samotný název webu je vlastně až doména třetího řádu. V praxi je to ale jedno, prostě jen namísto dvou řádů kupujete unikátní řády 3.
Abychom mohli doménu koupit, nesmí již tuto kombinaci mít nikdo jiný, a pokud má, museli bychom kontaktovat přímo vlastníka a doménu odkoupit od něj.
Co domény třetího a vyššího řádu (subdomény)?
Domény třetího nebo vyššího řádu, které můžeme řadit před doménu druhého řádu, jsou pak v ceně a můžeme je ke koupené doméně přidávat a řadit, jak chceme. Těmto vyšším řádům se typicky říká subdomény. Typicky se používají k oddělení tematicky nebo technicky rozdílných částí webu. Tedy třeba můžete mít web na nejakyweb.cz a obsah a články psát na blog.nejakyweb.cz.
Nemusíme řešit zase tak moc technické věci, ale je fajn vědět, co doména je a co si vlastně kupujeme.
No jo, ale jak by vlastně naše doména měla vypadat? Podíváme se na některé praktické tipy, které je podle mě dobré dodržovat, když si doménu kupujeme. Jde o poměrně důležitý krok, který rozhodně není dobré vyloženě odfkláknout, protože pokud se nám blog opravdu rozjede, bylo by smutné ho muset provozovat na podivné adrese.
Také chci předem zdůraznit, že nic není vytesané do kamene. Jde o tipy, které když víte, že se pro vás prostě nehodí, můžete je prostě ignorovat. Neznamená to také, že když trošku poděláte výběr domény, tak čeká váš blog jen zkáza a smrt, ale že si možná trošičku naházíte pár klacků pod nohy, které se mohou za pár let bohužel projevit.
1) Český web mějte na .cz doméně
Pokud máte český blog, nevymýšlejte nějaké podivnosti, jako umístění webu na doménu .com nebo něco podobného. Ze SEO hlediska je to sice jedno a Google nijak přímo nepenalizuje nebo nezvýhodňuje volbu koncovky, takže je teoreticky jedno, jestli používáte .cz, .com, .net nebo dokonce i nové domény jako .pizza, .fun, .monster a mnoho dalších. Jedno to ale není a výběr koncovky je pořád důležitý.
Přestože přímo vašemu webu kreativní koncovka nebude vadit, často právě koncovku .cz lidé automaticky dopisují na konec jakékoliv adresy. Kdybyste tedy měli web na doméně třeba nejakyweb.monster, a někomu tohle nadiktovali, může se stát, že lidé automaticky napíšou nejakyweb.monster.cz. Pak by jim akorát vyskočila chybová stránka webu monster.cz.
Osobně občas mám problém s doménou titulky.com, kterou nemám uloženou v záložkách. Když jí ale píšu do adresního řádku prohlížeče, často automaticky napíšu titulky.cz, a pak to musím opravovat.
Existují samozřejmě výjimky, pokud jste třeba v technickém oboru, může pro vás být vhodná doména .io. Často se používá také doména .to, například uloz.to (funguje ale i ulozto.cz), ale jde podle mě spíše o rozmar, než že by to mělo nějaké vyloženě praktické využití.
Pokud opravdu nemáte důvod využít nějakou jinou koncovku, použijte .cz (samozřejmě jestli má být obsah webu v češtině). Pro uživatele je to nejpřirozenější k napsání, a pokud uvidí .cz koncovku ve výsledcích vyhledávání, také na odkaz častěji kliknou.
Pokud bude váš blog i v dalších jazycích, ideální je využít koncovku daného státu, a pokud chcete mít všechny jazykové mutace dostupné na jednom webu, tak pak použít generickou .com doménu.
2) Doména má být krátká a úderná
Znovu sice platí, že ze SEO hlediska je délka domény vlastně jedno, neměli bychom to s délkou přehnat. Poměrně solidní maximum je 15 znaků. Doména by měla být snadno zapamatovatelná a úderná.
Pokud bychom to s délkou přehnali, lidé by se mohli při napsání překlepnout a na náš web se nikdy nedostanou.
3) Jednoduchost vyslovení a napsání
Zkuste si představit nebo rovnou nahlas doménu vyslovte, a zkuste najít, jestli je v ní někde možnost překlepu nebo přeslechu. Velmi oblíbeným příkladem je pro mě reklama v rádiu na firmu Aditeg, která se zabývá gumovými výrobky, kdy na konci reklamy vždy musí zdůraznit, že se web píše s G jako Guma na konci. Když „Aditeg“ přečtete, tak samozřejmě spíše řekněte K, a ne G.
Týká se něco podobného domény, kterou máte v hledáčku? Možná je dobré si vybrat jinou, u které k podobné mýlce dojít nemůže. Doménu totiž můžeme využívat i v e-mailové komunikaci, kdy se naše doména nachází za znakem @. Pokud byste někomu diktovali svůj e-mail, mohl by nastat problém.
Cokoliv, co se špatně vyslovuje nebo byste to museli upřesňovat, raději v doméně nechcete.
4) Doména je vaše značka – měla by tomu odpovídat
Dříve se do domén umisťovala řada klíčových slov daného oboru. Vyhledávače ale toto již v zásadě neberou v potaz a jméno domény samo o sobě není nějak relevantní přímý hodnotící faktor. Často jsme se mohli setkat s doménami o 5 nebo více slovech, které nešly realisticky napsat, a šlo prostě jen o to, že měly výhodu ve vyhledávačích díky umístění klíčových slov přímo v doméně. Dnes to ale vypadá vážně divně a docela jako spam.
Dnešní trend výběru domény je opačný. Doména by měla volně odrážet, o čem váš blog je, aby bylo pouze z názvu pochopitelné, co asi tak čtenář na webu najde.
Ještě dále pak jdou domény, které nijak téma webu neodráží. Příklady mohou být třeba Amazon.com, Alza.cz nebo Rohlik.cz. Rohlik.cz rozváží potraviny, takže jméno domény alespoň velmi široce souvisí, protože rohlík je také jídlo, ale pokud bychom o tom, co služba dělá, nevěděli, asi by nás to z názvu webu nenapadlo. Alza nebo Amazon pak neznamenají vlastně vůbec nic, tedy alespoň nic relevantního k tomu, že jde o e-shopy.
Za mě oba směry, tedy jak název, který odpovídá zaměření webu, tak zcela unikátní název vaší značky, mohou fungovat velmi dobře. Osobně používám něco, podle čeho čtenář na první dobrou ví, co na webu najde, ale proti doméně v podobě čistě značky nemám vůbec nic.
5) Vyhněte se cizím slovům
Ano, expressinfo.cz má v sobě cizí slovo, ale slovo „express“ se dnes používá i v běžné řeči. Více mi při výběru vadí fakt, že by někdo toto slovo mohl plát s jedním S, tedy „expres“. Je to ale asi takové maximum, které jsem ochotný překousnout, co se týče použití cizích slov v doméně, a i o tomhle jsem vyloženě hodně přemýšlel, a nejsem si 100% jistý, že to nebyla chyba.
Ne každý je zběhlý v angličtině nebo jiném jazyce. Ne každý přesně ví, jak to nebo ono slovo napsat, a často lidé prostě píšou přesně tak, jak slyší. I podle mě hodně provařené názvy jako „Facebook“ lidé v tisících každý měsíc vyhledávají jako „fejsbuk“, protože se to tak prostě čte. Často lidé anglicky umí z filmů nebo seriálů, ale spíše tak, že dobře poslouchají, než že by dohledávali, jak se co přesně píše.
Anglická nebo jiná cizojazyčná slova, která se píšou byť jen trochu jinak, než jak se čtou, prostě nepoužívejte. Nestojí to za to. Lidé budou dělat chyby, překlepy a nebudou si jisti, která varianta je správně.
6) Nepoužívejte pomlčky
Nikdy do názvu domény nedoplňujte mezi slova pomlčky. Pomlčky mohou být známkou spamových domén, a váš web by tak vážně neměl vypadat.
Pokud si vyberete název domény s pomlčkami, protože požadovaná doména je již obsazená, pak uživatelé pravděpodobně skončí na webu vaší konkurence, pokud pomlčku zapomenou zadat.
Zde také poznámka, pokud máte doméně více slov, není špatně koupit i doménu s pomlčkou, a na váš hlavní web ji přesměrovat. Ať už pak někdo napíše verzi s nebo bez pomlčky, tak se dostane na správný web. Podobně je fajn postupovat i s možnými překlepy, kdy pokud zjistíte, že lidé píšou název vašeho webu jinak, než jak jste zamýšleli, tak prostě kupte i tu verzi, kterou lidé píšou, a přesměrujte ji na váš skutečný web.
7) Nevolte doménu s moc úzkým zaměřením tématu webu
Doména by měla odrážet zaměření vašeho webu, ale ne vyloženě tak, abyste nemohli web rozšiřovat. Pokud chcete psát blog o rybaření, neměli byste mít doménu typu RecenzeRybarskychPrutu.cz.
Jednak to porušuje již pár zmíněných tipů, ale hlavně co kdybyste chtěli psát o něčem jiném? Co kdybyste chtěli zrecenzovat jiné rybářské vybavení než pruty nebo obsah webu rozšířit o tipy, kam se vydat lovit?
To samé s blogem o zahradničení. Doména typu PestovaniKaktusu.cz není ideální, pokud na ní opravdu nebude obsah pouze o kaktusech. Pokud byste se rozhodli časem psát i o jiných rostlinách, což je pravděpodobné, tak si tuto možnost v zásadě rovnou zazdíte už nevhodným výběrem domény.
Nějak web rozšířit půjde, ale je to prostě matoucí pro čtenáře. Vždy je fajn mít otevřená vrátka pro možné změny nebo rozšíření témat obsahu, protože sice můžete web začít směrovat jedním směrem, ale časem uvidíte, že vlastně funguje docela něco jiného. Přechod na jiné zaměření webu by se tak mělo obejít bez zmatení čtenáře v podobě podivné domény, která neodráží obsah webu.
8) Nemá už podobný název někdo jiný?
Někdy se prostě stane, že podobnou doménu již někdo má, typicky asi bloger, který píše o něčem podobném, na co se chcete zaměřit vy, nebo e-shop, který prodává produkty, o kterých třeba chcete někdy psát. Bohužel, tady nejde dělat nic moc jiného, než vymyslet něco jiného. Můžete pak vypadat, že parazitujete na jméně někoho jiného, i když to třeba nebyl váš záměr.
Před koupí domény jí zkuste vygooglit, a uvidíte, jestli náhodou podobně pojmenované weby již neexistují, abyste si byli jisti.
I když si vymyslíte vlastní značku typu zmíněné Alzy nebo Rohlíku, prostě jí vygooglete. Bylo by hodně nemilé, kdybyste se trefili do jména firmy někoho jiného, kdo by pak mohl po vás doménu chtít, nebo by to pro vás minimálně byl problém navíc.