Polda 7 (2022) – recenze české adventury

Polda Pankrác je zpátky a v plné síle

Polda byl v zásadě odjakživa mojí oblíbenou adventurou. Čtvrtý díl byla, pokud mě paměť nešálí, moje první krabicová hra, kterou jsem si koupil za svoje kapesné. Mám prostě k téhle sérii slabost, a proto jsem byl jedním z mnoha a mnoha přispěvatelů, kteří se na HitHitu složili částkou dokonce několikanásobně převyšující cíl, aby Pankrác zase jednou zachránil svět s humorem a způsobem sobě vlastním. A v tomto případě na to není na všechno úplně sám.

Co ale vlastně v takovéhle recenzi psát? U sedmého dílu je asi dost jasné, na jakou notu hraje humor (a že se tu jedou hlášky jako ze Žhavých výstřelů, Bláznivých střel ale i Pár pařmenů), že Pankráce znovu parádně namluvil Luděk Sobota s doprovodem fantastického doprovodu všech zúčastněných, nebo že jde prostě o celkem jednoduše uchopitelnou zábavu, která ale nabízí kolem 10 hodin velmi příjemně stráveného času.

Jestli máte rádi předchozí Poldy, tenhle se vám bude líbit taky, a jestli ještě je rádi neměli, tenhle díl na tom opravdu nic nezmění. Nějaké ty změny oproti předchozím dílům ale přeci jen najdeme.

Obtížnost šla oproti šestce prudce nahoru

Ne, Polda 7 není nějak zásadně složitá hra a na zákysy z prvních dílů můžeme díky možná až zbytečně univerzálnímu použití mezerníku zapomenout.

Šestý díl byl bohužel sice moc pěkný a grafikou i vším ostatním je vlastně sedmičce hodně podobný, ale šestku bohužel nejvíce srážela až brutální jednoduchost. Nějaké zákysy neexistovaly, a i zajímavé problémy Pankrác v zásadě okamžitě propálil nápovědou.

Je super, že zpětná vazba padla na úrodnou půdu a sedmička je znovu o něco složitější a hlavně i ty nápovědy nepřicházejí naprosto pořád. Někdy by i tak mohlo o něco přituhnout, ale obecně mi přišla náročnost tak akorát pro pohodové hraní.

Nějakých pár menších zákysů sice přišlo, ale když to srovnám se dvojkou, trojkou nebo čtyřkou (které mám z celé série nejraději), tak šlo vlastně o vyložené banality. Když už mluvíme o starších dílech, rozhodně není od věci si je před zahráním sedmičky znovu zahrát a osvěžit. Nejnovější díl totiž na scénu vrací dost i velmi vedlejších postav, které byste určitě nečekali…a rozhodně nejenom to.

To ale není nutně špatně a přeci jen je také pravda, že na nějaké to hledání zbloudilých klíčků jako pixelíčků bych už dneska neměl nervy, a kdybych tohle musel dělat, abych Poldu 7 porazil, tak bych ho asi neporazil.

Co se tedy obtížnosti týče, je sedmička někde na půl cesty mezi šestkou a dejme tomu trojkou.

Hru ale až moc zjednodušuje pár věcí. Hlavní je pak použití zmíněného mezerníku, který ukazuje nejen interaktivní předměty, ale dokonce i všechny použitelné předměty v inventáři v dané lokaci, a dokonce i na co je máme použít.

Odpadá sice ono zkoušení všeho na všechno, na druhou stranu i o tom to někdy prostě bylo a podobné adventury jsou na tomhle založené. Ukázání interaktivních předmětů v lokaci je velmi fér způsob, jak nic nepřehlédnout, ale tím by asi tato nápověda měla končit.

Další várka miniher

Po vzoru hlavně trojky a čtyřky tu máme řadu miniher. Až na jednu v zásadě obšlehnutou ze trojky tu je skoro vždy o nějaký poměr přesnosti, rychlosti a rychlých reflexů. Některé minihry jsou vyloženě jen o mačkání správných kláves, jiné vyžadují pevné nervy (PRSTEN!) nebo i trochu toho tréninku.

Jde ale vlastně vždy o celkem snadné hříčky, a vymakaností nedosahují třeba ponorkové bitvy nebo svlékacího prší ze trojky (alespoň tedy jak si je pamatuji). To ale není nutně na škodu a jde prostě o preference toho, co od point-and-click adventury čekáte.

Právě z toho důvodu, že jde u miniher často o rychlost, postřeh i umění s myší či klávesnicí, je tu poprvé možnost si na začátku hry vybrat obtížnost. U té snadné se můžeme v inventáři podívat do mobilu do poznámek a aktuálního cíle, ale co je hlavnější, můžeme přeskakovat minihry.

Hrál jsem na těžší obtížnost, kde nic přeskočit nešlo, a některé hry byly malinko o nervy. Všechno šlo zvládnout, ale jestli si s manipulací s myší a klávesnicí nevěříte, možná bude lepší zvolit obtížnost s možností přeskočení.

Nové mechaniky nepřekvapí, a stejně si jich moc nevyužijeme

Přestože naprostá většina interakcí probíhá v zásadě stejně, jako v minulých dílech, tedy přetažení nějaké věci z inventáře na něco z herní plochy, případně (na rozdíl od funkce stolků) na něco přímo v inventáři.

Máme tu ale pár novinek, které ale nejsou v zásadě nijak složité, a je vlastně jen škoda, že nebyly využity více. Kromě předmětů v inventáři občas použijeme i nějaký větší předmět z herní plochy, který je potřeba přetáhnout a takto použít. Těchto předmětů ale není mnoho a v zásadě si je užijeme hlavně na začátku hry.

Stejně tak tu máme funkci vyhledávání na mobilu, který nám ukáže nutnou nápovědu pro vyřešení nějakého rébusu. Tahle funkce je využita ve hře myslím pouze 2x, a jinak tak trochu straší jako možnost jí využít, čehož se ale v zásadě nikdy nedočkáme. Což je škoda, protože s tímhle si šlo vyhrát o něco více, a některé situace si o „vygooglení“ trochu říkaly.

Nejde o nic zásadního, jen spíše malinko nevyužitý potenciál, který mohl ve hře hrát větší roli, nebo na něm mohlo být postaveno vice rébusů.

Pankrác není na všechno sám

Zachraňovat svět je někdy fuška, a i když si Pankrác v minulých dílech poradil v zásadě sám, tak tady musí bez pomoci vyřešit jen nějakou část hry.

Poté k sobě dostane parťačku, bez které bychom zdárně misi nedokončili. Jde o příjemné osvěžení a zvlášť ke konci je spolupráce obou postav vyloženě super. Nechci to moc rozebírat, protože spoilery, ale tenhle aspekt mě bavil dost, a i když jsem to nečekal, byl jsem s tímto nápadem i provedením nadmíru spokojen.

Máte Poldu rádi? Není nad čím přemýšlet

V recenzi možná malinko rýpu do maličkostí, ale pravda je taková, že se Polda 7 náramně povedl. Grafika super (doporučuji se podívat i na video přímo z tvorby pozadí):

Dabing tradičně na jedničku, a když se prostě naladíte na vlastně dost pitomé hlášky a jména, budete se řezat vlastně od začátku do konce.

Možná by náročnější mód hry mohl vypnout až moc nápomocné použití mezerníku, alespoň pak na používání předmětů v inventáři. A tohle je asi v zásadě největší minus, které si jde v klidu odmazat tak, že prostě v inventáři nikdy mezerník nezmáčknete.

Polda je pro mě srdcovka a i přes nějaké ty nedokonalosti jsem si vždycky každý díl hodně užil. A sedmička na tomhle nic nemění a s radostí bych si zahrál i další a další díl, a kdyby někdy měly vzniknout, zase rád přispěju a ještě radši si zahraju.