Batman: Arkham Knight – Recenze hry

Batman: Arkham Knight je fantastické završení milované trilogie

Trilogie Batmanovkého dobrodružství je u konce a na místě je pouze a jenom zatleskat, jak se borcům z Rocksteady podařilo vzít všechny už fungující prvky z předchozích dobrodružství, přidat ranec nových, a připravit nejhutnější a nejzábavnější hru posledních let. Arkham Knight je skvostem prakticky v každém ohledu, tak se na ně podíváme popořadě.

Na první pohled je Arkham Knight graficky úžasná hra. Graficky nejde vytknout opravdu vůbec nic podstatného a snad jediný bug se mi stal při lezení přes plot, kdy se postava zasekla. To za zhruba 60 hodiny hry opravdu není nic významného, a holt jsem se vrátil po restartu zhruba o 30 vteřin zpátky.

Po technické stránce prostě není co vytknout a na Gotham, Batmana nebo libovolnou jinou postavu je prostě radost pohledět.

Boje v Arkham Knight jsou ještě vymazlenější, než kdy dříve

Už se tak nějak stalo, že když se mluví o soubojovém systému, přijde zmínka právě o Batmanovi. A co je potřeba říci, tak naprosto právem. Zatímco Arkham Asylum proslulo hlavně plížícími sekvencemi, kdy přeci jen dnes už zase tak moc soubojový systém nenadchne, Arkham City přineslo celou řadu vylepšení, možností a i souboje jsou daleko zábavnější.

Arkham Knight šlo ale ještě dál, a díky kombům, Batmanovskému vybavení ale i naprosto perfektně zpracovaným lokacím, je radost jak nepřítele omračovat potichu ze zálohy, tak se pustit do rvačky 20 na jednoho.

Nepřátelé mají ale také řadu vybavení, zbraní nebo udělátek, kterými naše snažení poměrně komplikují, Zatímco někteří mají štíty a je potřeba je jich nejdříve zbavit, jiní jsou nabití elektřinou, jiní ovládají drony, další nejsou vidět se zapnutým detektivním módem, a jiní vydrží opravdu hooodně ran na čumák, než konečně padnou k zemi, případně oživují už jednou omráčené kolegy.

Rozmanitost nepřátel dělá z každé potyčky trochu jiný zážitek, kdy je potřeba přemýšlet, které vojáky odstranit jako první, které si nechat na konec, a celé je to úžasný zážitek, kdy se mi během hraní opravdu nestalo, že by nějaká sekvence byla nudná nebo už se mi začalo vše zajídat. A to ani po desítkách hodin hraní!

Příběh je drsnější, osobnější a prostě cool

I když jsem fanda všech předchozích Batmanů (včetně rozporuplného Origins, které nehejtuju tolik jako zbytek internetu), po příběhové stránce mi nikdy hry nepřišly nijak zvlášť skvělé a zvlášť u City a Origins vlastně i dost slabé.

Arkham Knight je ale prostě super. Inferno, které po městě rozpoutává Scarecrow je vyloženě hmatatelné a i nový přírůstek d Batmanovského universa, tedy postava Arkham Knighta je velmi vítaná a jde o postavu, která umí pěkně potrápit.

Je sice pravda, že identitu „tajemného“ Arkham Knighta odhalí i neznalí komixů poměrně rychle, ale i tak jde o zajímavou postavu, která se povedla.

Obecně celý příběh je daleko ucelenější a drásavější, a ani navrácení jednoho z vyloženě hlavních záporáků z minulých dílů vůbec neruší. Díky tomu, že ve hře není jen bitva o Gotham, ale i o Batmanovu duši a tělo, je vše daleko urgentnější a během takřka každého kroku je vidět, jak se Batman nemůže spolehnout ani na to, o sám vidí a co je v sázce, kdyby prohrál.

A jak to dopadlo s Batmobilem?

Poprvé máme možnost si vyzkoušet jízdu v Batmobilu, který se stal terčem asi největší kritiky ve hře. Na jednu stranu ano, s Batmobilem přichází nějvětší chyby, které lze hře vytknout, ale i tak jde v rámci celé hry o naprosté drobnosti.

Auto se skvěle ovládá jak v oktanem nabitých honičkách, tak v bojovém módu. Je to zábavné, šlape to, a rozhodně člověk nemá pocit, že by byl v otevřeném světě neustále nucen lézt do auta, aby se někam dostal. Jestli hráče baví ježdění, může jezdit, jestli chce naopak plachtit nad naprosto fantasticky zpracovaným městem, bude plachtit.

Ony chybky se týkají v zásadě pouze toho, že některé pasáže bohužel použití Batmobilu vyžadují, a někdy to prostě vypadá nuceně. I tak je to zábavné, ale jestli mě někdy vytrhla hra ze zážitku, bylo to právě někdy během jízdy v Batmobilu.

Hromada obsahu, i když zase ten Riddler

Kromě hlavního příběhu, který spolkne zhruba 10-15 hodin času, tu máme ještě obrovskou spoustu dalších případů, ve kterých sundáme řadu padouchů, jako jsou Penguin, Two-Face, Man-Bat, ale i dalších. Některá dobrodružství a akce jsou super, jiné trochu slabší, ale obecně se všechna povedla a žádné vyloženě nevyčnívá jako špatné. Tedy až na jedno…

Zase jsme totiž dostali obrovskou řachu Riddlerových hádanek. Zatímco jeho příběh mě bavil a řešení logických hříček a zachraňování Catwoman bylo fajn, sbírat po městě 243 čehosi je prostě moc. Přijet někam, sebrat otazník nebo sestřelit něco ze zdi, a tohle 243x, mě prostě nebavilo, zvlášť když bylo potřeba vyslechnout desítky Riddlerových pohůnků, abych se vůbec dozvěděl o tom, kde co vlastně je.

Pár desítek zábavných hříček po městě mi přijde v pořádku, ale aby ve hře bylo více než 200 čehokoliv, to je opravdu hodně, zvlášť když většina prostě není moc zábavných a je potřeba prostě jen někam dojet a danou věc sebrat bez nějaké výzvy nebo přemýšlení. Pro hlavní příběh se nic nemění, ale kdo chce mít hru splněnou na 100% a Riddlera opravdu dostat do vězení, tak se tomuhle nevyhne. Škoda, hlavně tedy když už jsme tohle samé měli minule, a už tam to bylo na hraně.

Recenze takto fantastické hry by neměla končit kritikou, a i když bylo Riddlerovo dobrodružství opravdu otravnou součástí hry, stále jde pouze o zlomek toho, co se ve hře děje. Všeho všudy jde pro mě o nejlepší Arkhamovské dobrodružství, které jak akci, plížící části, ale i příběh a vlastně i vše ostatní zvládlo vždy lépe, než předchozí příběhy. Bravo a snad bude další Arkham minimálně stejně super!