Fonendoskop má už více než 200 let. Přežije 21. století?

Vyšetřovací pomůcka, která charakterizuje snad každého lékaře, pomáhá s vyšetřením pacientů už od začátku 19. století. V současné době začínají fonendoskop nahrazovat moderní přístroje.

Už od pradávna se lidé snažili popsat, co se děje v lidském těle. Vyšetření poslechem, tedy auskultace, má své počátky zřejmě ještě ve starověkém Egyptě. Tato metoda se rozvíjela jen minimálně, protože vyšetření pouhým přiložením ucha lékaře na hrudník pacienta bylo namáhavé a zvuky nebyly jasné.

Začalo to ruličkou z papíru

Traduje se, že v roce 1816 přišla k francouzskému lékaři René Leannecovi do ordinace obézní pacientka, u které nebylo možné vyšetření poslechem hrudníku vykonat. Laennec tak vzal tvrdý papír, který sroloval a pacientku poslechl prostřednictvím této trubice. Údajně se inspiroval hrou, kterou viděl u dětí na ulici. Tato „primitivní” pomůcka fungovala k jeho překvapení velmi dobře, zvuky srdce a plic byly mnohem jasnější a hlasitější.

Laeneck tak pomůcku nadále zlepšoval a věnoval se také studiu auskultace. Už o tři roky později, v roce 1819, vydal publikaci Traité de l’auscultation médiate, která popisovala, jak na auskultaci, popisovala jednotlivé zvuky v těle a nejrůznější onemocnění s nimi spojené. Postupně následovaly i další tři svazky. K první části si mohli odborníci dokoupit i dřevěný stetoskop.

Laennec tak stál za objevem stetoskopu, podařilo se mu vytvořit z auskultace součást základního vyšetření pacienta, rozlišil zápal plic od bronchitidy a vymyslel název pro zhoubný nádor kůže – melanom. Bohužel, zemřel už v roce 1826 na tuberkulózu – nemoc, kterou sám pojmenoval a definoval.

Od stetoskopu až po moderní fonendoskop

Laennecovo studium samozřejmě zaujalo i další francouzské, ale i zahraniční lékaře. Zatímco někde se pokračovalo v používání původního dřevěného stetoskopu, jinde se začal ubírat vlastní cestou. Nejdříve se trdá trubice rozšířila v malý trychtýř, potom dostala pružnou membránu, která poslech ještě více ulehčovala, a nakonec i pružnou hadici s naslouchátkem. Takto se na konci 19. století zrodil první fonendoskop.

Do podoby, v jaké jej známe dnes – hlavice, hadička a vidlice s naslouchátky – do té se proměnil až v 50. letech 20. století. Za dnešní podobou fonendoskopu stojí americký kardiolog David Littman, který na jeho vývoji a na studiu auskultace pracoval řadu let. Založil vlastní firmu, která se soustředila na výrobu lékařského a sesterského fonendoskopu. V roce 1967 firmu prodal technologickému gigantu 3M, pro kterou dále pracoval jako poradce.

Společnost 3M prodává fonendoskopy pod značkou Littman dodnes a neustále pracuje na jejich zlepšování a vývoji. Dnes už tak můžeme vidět nejrůznější typy fonendoskopů, které se liší podle toho, pro koho a na co jsou určené. Jiný fonendoskop tak má pediatr a jiný zas kardiolog.

Nahradí fonendoskop moderní technologie?

Ani fonendoskopu se nevyhnul vliv moderních technologií. Dnes už tak běžně můžeme vidět digitální fonendoskopy, díky kterým si může lékař zesílit požadovaný zvuk, případně si vše nahrát a poslech zkoumat zpětně, nebo konzultovat s kolegou. Toto by mohla být budoucnost moderní medicíny, kdy se bude stále více konzultovat nebo vyšetřovat pacient na dálku.

V současné době také začínají do určité míry nahrazovat fonendoskopy stále se zlepšující ultrasonografické či echokardiografické přístroje, které jsou dokonalejší a kompaktnější. Pacient je může nosit kdekoliv s sebou. Velkým problémem fonendoskopů je i to, že mladí lékaři nejsou už tak cvičení v auskultaci jako jejich starší kolegové. Přitom je to dovednost, kterou by si měli nacvičovat celý profesní život.

Moderní technologie však nejsou z finančního hlediska zatím dostupné všem a nejsou ani tak praktické jako obyčejný fonendoskop, který si dá každý lékař jednoduše kolem krku. Je tak možné, že fonendoskop zatím zůstanou podstatnou součástí lékařského vyšetření.