Ad Astra (2019) – recenze filmu
Ad Astra se stala miláčkem kritiků, ale u diváků vlastně nezabodovala. Na Rottentomatoes tak v době psaní článku zvedá nahoru 83 % recenzentů, ale jen 40 % diváků. A kdo sjel na finální hodnocení, tak ví, že tady se bohužel půjde s palcem dolů, i když jen těsně.
Ad Astra na to šla po svém, a přestože s klidem se mohl z filmu stát nadupaný popcorn, režisér James Gray se rozhodl spíše pro pomalejší a vlastně skoro až relaxační tempo. To nemusí být nutně na škodu a i takový Interstellar je místy hodně pomalá pouť, ale holt se to musí zvládnout.
📝Obsah
Ad Astra je předlouhá cesta sluneční soustavou
Hlavní hrdina Roy v podání fantastického Brada Pitta se vydává přes několik zastávek až k Neptunu, aby zjistit, co kutí jeho otec a co ohrožuje celou sluneční soustavu. Pouť za hledáním je to nakonec jak fyzická, tak duševní. Royův otec je na své misi 30 let a z toho 16 nekomunikuje.
Kromě lokality se tak Roy snaží přijít i na to, jaký vlastně jeho otec je. Tahle pouť je jedním z pilířů filmu. Bohužel to skřípe. Vztah otce a syna prostě nestačí tak, jako se to povedlo u vztahu otec-dcera v už zmíněném Interstallaru.
Jak motivace pro hledání, tak samotné vyvrcholení, prostě nemají takový emocionální dopad, jaký by mít měly. Často se tak bohužel stává, že hlavnímu hrdinovi ani přes časté (a vlastně povedené) voiceovery nevidíme pořádně do hlavy a tak nějak dělá věci jen proto, že je dělá, a to včetně pozitivních, tak těch, které končí tragédií.
Na všechno se skvěle kouká, ale už jsme to viděli
Ad Astra je takový ten typ filmu, kdy vlastně libovolný záběr jde s klidem použít jako spořič obrazovky. Nasnímané je to prostě super a vesmírná cesta, ale také těch několik málo akčních scén si s klidem asi pro toho Oscara za nějaké ti vizuální efekty dojdou.
Co na tom, že zase tak moc inovací tu není, pořádných vesmírných poutí, na které se skvěle dívá, není nikdy dost. A v tomhle ohledu se Ad Astra povedla na jedničku, a když zrovna o fyzikálních zákonech nepřemýšlíte, budete se kochat od začátku do konce.
Celkové zhodnocení
Pomalé tempo zase tak nemusí vadit, a vlastně ani délka rovné 2 hoďky nejsou nijak přepálené, ale řada scén by ve filmu vlastně ani nemusela být, tedy až na to, že se na ně pěkně kouká. Bohužel se mi zdá, že vlastně tak moc nebylo co vyprávět a že by někde měla existovat minimálně o hodinu delší verze, která existenci řady scén obhájí.
Možná právě ono pomalé tempo docela uškodilo a popcornová jízda by slušela filmu víc. Emocionální dopad na mě byl prakticky nulový. Vím, jak některé scény měly fungovat, vím, o co se režisér snažil, ale prostě to nefungovalo. A to u filmu, který stojí právě na vztahu Roye a jeho otce, je celkem problém.
Ad Astra – Trailer
Ad Astra
- Celkové hodnocení
Celkové hodnocení Ad Astra
Na Ad Astra se pěkně kouká a v zásadě jakýkoliv záběr jde zarámovat a vystavit na zeď. Skvělý Brad Pitt ale holt trochu nefungující emocionální pouto se svým filmovým otcem nezachrání.