Joker (2019) – recenze filmu

Po festivalu v Benátkách, kde Joker sbíral vlastně jen ovace a nakonec i hlavní cenu pro nejlepší film, se čekal minimálně nejlepší film roku, ne-li překonání 11 let starého Nolanova majstrštyku v podobě The Dark Knight, kde jsme pořádného Jokera viděli naposledy (ne, Suicide Squad se vážně nepočítá). Dostál Joker očekáváním? Ano, ale úplně jiným způsobem, než se možná čekalo.

Film Joker není typickou komixárnou, nejsou v ní žádné zjevné digitální efekty, akční scény, a vlastně ani žádný hrdina, kterému bychom měli fandit. V porovnání třeba s posledními Avengers: Endgame, kde je tohohle všeho víc, než by kdo kdy čekal, Joker vlastně ani komixovým filmem není. A to rozhodně není jediný odvážný krok, který tvůrci udělali.

Jak bylo už z traileru jasné, tady se jdeme seznámit s nejikoničtějším Batmanovským záporákem, jehož síla tkví v tom, že o něm vlastně nevíme vůbec nic. Nevíme, proč přesně dělá ty brutální zvrácenosti a zákeřnosti. Film Joker je dost jiný pohled na postavu, kterou jde diagnostikovat a u které dávají všechny výstřednosti smysl.

Joker je hlavně kritika společnosti, která míří na solar

Joker se tak stává hlavně člověkem, který má jméno, který má historii a který dost dlouho působí jako někdo, v jehož kůži bychom opravdu nechtěli být a koho vlastně často litujeme. Není to zatím ta nezastavitelná síla, která se má poměřit s Batmanem, ale chudák, kterého společnost nechala na holičkách.

Právě téma společnosti a chování se jeden k druhému je hodně důležitým tématem. Jak bychom se zachovali tváří v tvář s někým, jako je Joker? Byli bychom právě my ta změna, která by zabránila vzniku maniaka, který chce vidět svět v plamenech? Joker totiž zatím nepůsobí jako někdo, kdo potřeboval způsobovat chaos a smrt, ale jako člověk, kterého nikdo nikdy neobjal a neřekl mu, že je tu pro něj.

Přestože je v Jokerovi hlavně díky famóznímu Joaquinu Phoenixovi vidět zlo, které uvnitř tak nějak vždycky bylo a které jenom čekalo na záminku se probudit, všechno působí až děsivě realisticky. Že by se kvůli stále odtažitější době přesně tohle mohlo stát. Je to depresivní, je to silné a hodně nepříjemné.

Joaquin Phoenix si jde rázně pro Oscara

O výkonu Joaquina Phoenixe se napsalo už hodně a prakticky není co dodat. Nehne se z plátna a předvede tak neskutečný herecký koncert, že by byla jeho absence minimálně v nominaci na nejlepší herecký výhon na Oscarech asi největším překvapením roku.

Právě jeho precizní výkon zabránil nechtěnému humoru v řadě scén. Právě díky Phoenixovi se bude o Jokerovi mluvit ještě dlouhá léta a dostali jsme okamžitou klasiku, která se ihned zapsala do historie.

Joker (2019) – Trailer