Jaký je rozdíl mezi krokodýlem, aligátorem a kajmanem?

Při setkání s těmito prehistoricky vzhlížejícími tvory, se nikdo z nás asi nebude věnovat jejich detailnímu prohlížení. První, co uděláme bude úprk do bezpečí, který případně doplní bezmyšlenkovitý výkřik označení plaza, kterého jsme právě spatřili. Avšak i při méně dramatickém pozorování krokodýlů a aligátorů v zoologické zahradě, bude většině laikům dělat problém tyto tvory rozlišit. A není se čemu divit, jedná se totiž o ne zas tak vývojově vzdálené bratrance.

Krokodýl i aligátor pocházejí ze starodávného řádu plazů, taxonomicky označovaného jako krokodýli (Crocodilia). Čeleď aligátorovití (Alligatoridae) se oddělila pravděpodobně na konci křídy a krom aligátorů zahrnuje i kajmany. Na první pohled tato dvě stvoření rozlišíte jen těžko, ale existuje několik typických znaků, které vám v tom mohou pomoci.

Tvar těla moc nenapoví

Při zevrubném pohledu nenajdeme moc velkých rozdílů. Oba plazi jsou typičtí silnými ocasy, krátkými končetinami, dlouhými čenichy a rohovitými šupinami a kostěnými destičkami, jež je ochraňují jako pancíř.

Kde se tedy nachází rozdíl mezi krokodýli a aligátory? V detailech. Krokodýli bývají zpravidla větší než aligátoři, ti mívají tmavší zbarvení do šeda až černa se světlejším břichem. Krokodýli mají silnější skus. Na kůži obou druhů se nacházejí černé pigmentové vyvýšeniny, které fungují jako smyslové orgány změny tlaku ve vodě. Díky nim dokáží vycítit svou kořist i v močálech. Zatímco u krokodýlů jsou rozesety po celém těle, aligátoři je mají pouze na hlavě a v okolí tlamy.

Podívejte se mu na zoubek

Pro pravděpodobně nejrychlejší rozlišení těchto dvou plazů nejlépe poslouží tvar čelisti.

• Při pohledu seshora je tlama aligátora širší a zaoblená. Připomíná písmeno U.
• Tlama krokodýlů je spíše tvaru písmene V. Je výrazně užší a zakončená do špičky.

Vidět je to dobře na obrázku. Aligátor je nalevo, krokodýl napravo:

Toto pravidlo má však výjimku a tou je krokodýl bahenní (Crocodylus palustris), který je typický zaoblenou čelistí, podobně jako aligátor. Jeho místem výskytu jsou bahenní vody indického subkontinentu.

Další nápovědou je viditelnost zubů, když má zvíře zavřenou tlamu. Aligátorovi jsou vidět pouze horní zuby a u krokodýla jsou viditelné obě řady zubů, které se střídají podobně jako zuby na zipu. U krokodýlů si můžete také povšimnout velkého čtvrtého spodního zubu, který přesně zapadá do tvarovaní horní čelisti.

Typický habitat

Dalším typickým rozlišujícím znakem je místo výskytu těchto dvou plazů. Krokodýli, na rozdíl od aligátorů, mohou žít i ve slané či brakické vodě. Mají funkční solné žlázy, které jim umožňují vylučovat přebytečnou sůl. I zde samozřejmě existuje výjimka, kterou je krokodýl siamský – milovník sladké vody. S krokodýli se můžete setkat v Africe, Asii, Austrálii, ve Střední Americe, na severu Jižní Ameriky a na jihu USA, konkrétně na Floridě. Aligátoři se vyskytují zejména na jihu USA a v Číně.

Zajímavý detail, který mnohé překvapí

V roce 2018 zjistil japonský paleontolog Masaya Iijima s dalším drobným rozdílem mezi aligátory a krokodýly. Jedná se o délku pažní kosti předních končetin a stehenní kosti zadních končetin. Obě tyto kosti jsou u aligátorů o něco kratší, pravděpodobně ovlivňující odlišný způsob pohybu těchto plazů na souši. Krokodýli byli mnohokrát spatřeni při „cvalu“ či běhu, zatímco u aligátorů tento pohyb nebyl pozorován.

Kajmani vs. Aligátoři

Kajmani jsou s aligátory výrazně blíže spříznění než krokodýli. Také se vyznačují zaoblenou širokou čelistí ve tvaru písmene U. Typickým znakem kajmanů je chybějící nosní přepážka, a ostré dlouhé zuby. Aligátor má zuby spíše menší a oblé. Kajman je oproti aligátorovi výrazně menší. Na délku je asi o polovinu kratší a na váhu několika násobně lehčí. Kajmani jsou rozšířeni zejména ve Střední Americe a na severu Jižní Ameriky.

Může aligátorům dorůst ocas?

Některé druhy plazů jsou známé pro regeneraci ocasu a končetin, patří mezi ně například ještěrky a gekoni a do nedávna se věřilo, že starší vývojové větve plazů tuto schopnost postrádají. Ve studii publikované v roce 2020 ve vědeckém časopisu Scientific Reports bylo zjištěno, že se tato schopnost vyskytuje i u aligátorů.

 Regenerace ocasu byla zatím prokázaná jen u mladších jedinců. Na rozdíl od například ještěrek však ocas nedorůstá kvalitativně stejný. Místo kosti dorůstá chrupavka, a navíc postrádá kosterní svalstvo. Na místě, kde byl původní ocas oddělen, se nachází zjizvená tkáň.