Jaký je rozdíl mezi půjčkou a úvěrem?

Půjčka nebo úvěr? Co dostanete od banky a co od nebankovní společnosti? Je mezi oběma slovy nějaký rozdíl, nebo jde o synonyma? A má pak jejich rozlišování vůbec nějaký smysl?

Úvěr

Pojem „úvěr“ je zakotven především v Občanském zákoníku. Je vnímán jako poskytnutí peněz jiné osobě, přičemž ono poskytování je podnikatelskou činností. Tomuto druhu podnikání se smí věnovat kdokoliv – podnikatel i firma. Licenci od České národní banky netřeba.

Samotné úvěrování je v Občanském zákoníku upraveno jen obecně – a tato obecná podoba se týká jen a pouze obchodních půjček: pro živnostníky do jejich podnikání (na IČO), pro firmy, korporáty a veřejnoprávní organizace (město, příspěvková organizace atd.).

Spotřebitelský úvěr

Specifické slovní spojení „spotřebitelský úvěr“ je zakotveno v zákoně o spotřebitelském úvěru. Jde o formu vypůjčení peněz spotřebiteli – fyzické osobě, která peníze využije na osobní potřebu (nikoliv do podnikání). Spotřebitelský úvěr přitom smí poskytnout jen právnická osoba (firma) s licencí od České národní banky. Tato úprava se netýká peněz půjčených do podnikání.

Spotřebitelské úvěry jsou svázány mnoha podrobnými podmínkami. Například povinným zveřejňováním vybraných informací o úvěru, ověřováním bonity klienta a mnoho dalších. Bonita žadatele o spotřební úvěr se může, ale nemusí prověřovat v registrech dlužníků. Které společnosti do registrů nenahlížejí nebo nepřikládají zápisům v registrech velkou váhu? Jejich přehled najdete například tady. K ověření bonity si volí jiné metody.

Půjčka

Slovo „půjčka“ nikde v českém právním řádu nenajdeme. Jde o tradičně používaný pojem, kterému zákonodárce nechtěl dávat nijak závazný význam. Proč? Jsme totiž zvyklí jej používat v pestrých významech tohoto slova: jako úvěr i zápůjčku, výpůjčku, někdy též jako výprosu.

Zápůjčka

Ze skupiny zápůjček nás v souvislosti s financemi zajímá „peněžitá zápůjčka“. Jde o formu půjčení peněz mezi dvěma nepodnikajícími osobami. Typickou je například zápůjčka v rodině nebo mezi známými. I ona je upravena v občanském zákoníku, i ona má jen základní závazná pravidla. Peněžitou zápůjčku smí poskytnout také kdokoliv, jedinou podmínkou je plnoletost (a samozřejmě svéprávnost).

Rozdíly mezi uvedenými pojmy se nepovažují za důležité: rozhoduje osoba poskytovatele, příjemce a účel využití peněz

Znalost rozdílů ve výše zmíněných termínech není pro běžné spotřebitele nijak zásadní. Při posuzování sporů v této oblasti se totiž soudnictví, Finanční arbitr a také Česká národní banka řídí jedinou zásadou:

Jakmile je podnikající osobou poskytnuta půjčka spotřebiteli za účelem využití těchto peněz na jeho  osobní spotřebu (nikoliv do podnikání), jedná se o spotřebitelský úvěr. A nic na tom nemění ani název smlouvy nebo používané pojmy ve smlouvě.

Dodejme, že jakmile se ve smlouvě o úvěru objeví IČO příjemce peněz, už se o spotřební úvěr jednat nebude. A to ani v případě, že si peníze vzal na osobní spotřebu. Pokud žadatel uvede IČO, předem deklaruje, že s penězi míří do svého podnikání. Zjednodušeně řečeno: spotřebitelský úvěr se poskytuje na rodné číslo.

Další důležité pojmy z oblasti osobních financí najdete v našem článku: Základy finanční gramotnosti pro děti i dospělé.