5 důvodů proč stále existuje pirátění a nelegální stahování
📝Obsah
Existují stále důvody k nelegálnímu stahování? Bohužel si za ně mohou distributoři sami
Stahování filmů, seriálů, hudby nebo her zdarma bez placení je pravděpodobně věc, která skoro určitě nikdy nezmizí. S neustále se zrychlujícím internetovým připojením je stažení téměř jakéhokoliv souboru otázkou maximálně desítek minut.
Přestože nelegální stahování souborů nepodporujeme a ani nedoporučujeme, rozhodně stále přijdeme s minimálně 5 důvody, proč svým způsobem pirátění her a filmů do jisté míry chápeme. I tak pokud jen trochu máte produkt rádi, velmi nabádáme k tomu, abyste si za něj nějakým způsobem zaplatili a měli ho k dispozici legálním způsobem. Třeba vám k tomu pomůže 5 důvodů, proč byste měli sledovat filmy legálně.
Teď už ale k 5 důvodům, proč je pirátění stále velmi oblíbené a co by mohli sami tvůrci dělat lépe, aby se nelegálních kopií souborů zbavili.
1) Lidem nevadí zaplatit, ale musí dostat kvalitní produkt
Toto je prostě evergreen jakéhokoliv pirátění. Bohužel tak nějak stále platí, že pirátské stránky, hlavně tedy ty s torrenty ale i online streamovanými pořady, nabízí více, než jakákoliv placená videotéka. Ani gigant Netflix prostě nenabízí vše a jestli tak člověk dostane chuť si pustit nějaký film, obvykle ho najde právě na stránkách s torrenty, než na legální streamovací službě.
To je bohužel obrovský problém, protože kdyby člověk nalezl na jednom místě opravdu prakticky všechno, co hrdlo ráčí, mohl si vše okamžitě pustit s titulky nebo dostupným dabingem bez stahování, tak by nevadilo zaplatit pár stovek za to naprosté pohodlí. Netflix a spol ukazují, že toto je správná cesta, ale ještě je co dohánět a konkurence v podobě pirátských stránek se zdá být vždy o 2 kroky napřed. Roztříštěnost konkurence, kdy každý služba nabízí něco jiného, je prostě otrava. Je to vidět třeba v nabídce poskytovatelů televize, kteří také nabízejí exkluzivní kanály, zpravidla ty sportovní, a lákají na různé fotbalové ligy, bojové sporty nebo jiné oblíbené sporty, které jinde živě vidět nelze.
2) Roztříštěný exkluzivní obsah na různých médiích
Tento bod do jisté míry souvisí s bodem číslo 1 a v současné době se týká hlavně seriálové a filmové produkce online streamovacích služeb, ale vypadá to, že se tento problém začíná objevovat i u počítačových her. Netlix, Amazon Prime, Hulu ale i takové HBO Max nebo služby jako Disney+ se snaží lákat diváky na nový a exkluzivní obsah. Netflix tedy pod svými křídly vytvoří seriál (House of Cards, Stranger Things, Squid Game a mnoho dalších) nebo film (třeba Bird Box, 6 Underground, Red Notice, Irishman), který pak nabízí exkluzivně pro své zákazníky. A takto je to u každé konkurenční streamovací služby
Tímto způsobem se snaží porazit konkurenci a každá takováto streamovací služba pumpuje doslova miliardy dolarů do produkce extrémně nákladných filmů, seriálů nebo minisérií, které jsou pak exkluzivní jen pro danou službu. Problém je pak v tom, že aby měl divák přístup ke všemu, musí si platit hned několik těchto služeb, což už nevyjde úplně levně.
Podobný problém se začíná objevovat u počítačových her. Ty se z krabicového prodeje mohutně přesunuly na online distribuci Steam, která pod sebou měla prakticky vše a hráč tak měl svoji sbírku her na jednom místě. Konkurent GOG.com se zaměřuje spíše na starší a remasterované kousky, i když také nabízel nové hry. Pro zákazníky se ovšem začíná objevovat nešvar v podobě exkluzivit, kterými mává konkurent Epic Store. Hráč, pokud chce hrát hru hned, se musí spokojit s instalací více klientů distributorů, což hráči berou velmi nelibě. Výhodou oproti filmům mají distributoři her v tom, že instalace klientů je zdarma, tedy ne na měsíční bázi, jako je tomu i streamovacích služeb filmů.
A znovu se dostáváme k tomu, že pirátské stránky toto všechno nabízí na jednom místě. Namísto procházení řady služeb je vše pohodlně k sehnání přes torrenty. Je to škoda? Určitě, ale bohužel se zde paradoxně ukazuje, že silná konkurence může být i proti zájmům zákazníka.
3) Znepříjemňování života poctivým zákazníkům
Další z řady nešvarů, kterým se mohou pochlubit snad úplně všichni. Není to ještě tak dávno, kdy před každým koupeným filmem na DVD jel spot o tom, jak je stahování chráněného obsahu nelegální. V začátcích DVD se ještě navíc před filmem spustilo pár nepřeskočitelných trailerů, na které divák opravdu vůbec nebyl zvědavý. Tohle musel protrpět každý, kdo si legálně koupil disk s filmem a přispěl tak svým dílem na jeho tvorbu. Asi není potřeba připomínat, že nic takového před staženými kopiemi nebylo a člověk pustil film a rovnou se díval.
Podobné to bylo u počítačových her, kdy bylo potřeba neustálé připojení k internetu, přítomný disk v mechanice nebo i omezení instalace třeba jen na omezený počet přístrojů, takže když jste si pořídili nový počítač, mohla být už vámi legálně zakoupená hra nepoužitelná.
Tohle všechno v boji proti pirátství, který jen znepříjemňoval život těm, kteří byli ochotni si zaplatit za film, hru nebo cokoliv jiného. Možná bylo lepší si uvědomit, že tohle prostě všechny jen štve a demotivuje od další koupě, když pirátské hry šly hrát hned i bez disku nebo když před každým filmem nebylo několik minut moralizování a reklamy na jiné filmy.
4) Cena i nenažranost tvůrců
Koupit si Bluray disk s filmem za 500 korun, kde je opravdu jen onen film a možná nějaké trailery a pár minut rozhovorů s herci? Tak tohle za to opravdu nestojí. Nejenom že pro přehrání je potřeba si koupit také přehrávač, ale ona cena je prostě přemrštěná a za moc peněz člověk dostane opravdu málo muziky, i když aspoň člověk ví, co kupuje.
Co ale štve ještě více je mnohdy obrovská nenažranost tvůrců her, zvlášť těch mobilních. Velmi agresivní je free-2-play model, kdy hráč musí pro nějaký rozumný postup hrou neustále platit a vlastně nakonec zaplatí tisíce nebo i desítky tisíc korun. Mnohdy jde navíc i o náhodné odměny, které velmi hraničí s hazardem, který je navíc dostupný i mladistvým.
Velkou nenávist hráčů způsobuje pravidelně také EA, který posunuje tento model ještě dál. Hráč si koupí hru za plnou cenu, aby musel dále platit během hry. Různé placené stahovatelné doplňky a rozšíření hry jsou pak jen třešničkou na dortu. Jsou tu samozřejmě výjimky (nejznámější asi Witcher 3: The Wild Hunt od CD Project, který má i dnes obrovskou podporu, protože se opravdu zaměřil na hráče, ne na protipirátskou ochranu nebo moralizování), ale snaha o maximální zisk i přes velmi nekalé praktiky je obecně opravdu markantní.
Právě pocit zákazníků, že na ně výrobce produktu kašle a jen chce vydělat peníze, velmi snadno vede k tomu, že pak už ani člověk nemá chuť si něco koupit a podpořit tak vývojáře, režiséry, herce nebo stovky dalších lidí, kteří se na produktu podíleli.
5) Co takhle nabídnout něco navíc?
Když stojíte proti konkurenci, jak ji porazíte? Velkou oporou může být nižší cena, ale pirátské stahování nebo streamování souborů je zdarma, takže tudy cesta nevede. Je holt potřeba nabídnout něco, co konkurent nemá a v ideálním případě ani nikdy mít nebude. Kromě žalob na weby jako FreeFilmy.to nebo FreeSerial.to a jejich přímé zavření je potřeba řešit větší problém, protože jinak úplně nové podobné weby nahradí jejich místo. Internet v tomto prostě vyhraje.
Filmaři ale i herní vývojáři velmi zaostávají v poražení pirátské konkurence a nejsou schopni nabídnout něco, co by konkurence v podobě pirátských skupin nenabízela. A to i přesto, že mají na filmy, seriály i hry práva a morálně jsou (nebo by měli být) nad pirátskými skupinami.
Proti nelegálním streamovacím službám jde bojovat kvalitou obrazu, proti stránkám s torrenty okamžitým přístupem bez stahování, a proti nízké ceně jde bojovat kvalitou služeb. Vždy je co nabídnout, ale zatím se to bohužel tak moc neděje.
Jak z toho ven? Inspiraci si jde vzít u hudby
Možná jste si všimli, že v pěti bodech se moc nemluvilo o pirátských skupinách, které nabízí hudbu. Proč? Protože ti do velké míry zcela zmizely. Hudební průmysl totiž opravdu úspěšně nabídl to, co zákazníci chtějí. A sami mají obrovský úspěch a vydělávají více, než kdy dříve.
Posluchači si mohou poslechnout prakticky jakoukoliv písničku na YouTube, kterou tam nahrávají i s oficiálním klipem sami tvůrci. Takto posluchač ihned ví, jestli se mu hudba líbí a má smysl si koupit album nebo jít na koncert. I tento model vydělává díky reklamě a hudebník má zdarma promo své hudby, která si najde své fanoušky.
K tomu tu máme Spotify, které za 160 korun měsíčně nabízí snad libovolnou skladbu nebo album, které kdy vznikly. Na jednom místě si tak člověk bez stahování nebo vkládání disku ihned pustí online vlastně cokoliv.
Toto je ideální model, kdy je možné poslouchat zdarma, dívat se na oficiální klipy, ale také za 160 korun měsíčně, což dnes není ani cena jednoho lístku do kina, může neomezeně poslouchat hudbu kdykoliv a odkudkoliv. Zákazníci mají skvělou službu, distributoři hudby si mnou ruce a pirátské skupiny, které by se zaměřovaly na šíření hudby, už neexistují. Nikdo o ně nemá díky skvělým oficiálním službám zájem a už prakticky neexistuje motivace, proč si hudbu nelegálně stahovat. Jediné, co se ještě tak nějak drží, jsou downloadery z YouTube, ale i ty už svoje dny slávy mají dávno za sebou. Proč to takhle skvěle nemůže fungovat i u filmů? Snad se jednou dočkáme.
