Novinky a aktualityZdraví

Opičí neštovice - co to je, průběh, příznaky i ochrana 2024

Klíčová fakta o opičích neštovicích

Tady najdete důležité informace o opičích neštovicích. Podrobnější informace najdete dále ve článku, kde je vše rozepsáno více do hloubky. Pokud vás zajímají jen základní informace, jako přenositelnost, průběh nemoci nebo jak se chránit, mohou vám stačit jen tyto základní informace:

  1. Opičí neštovice (anglicky Moneypox) jsou virové zoonotické onemocnění (tedy se přenáší ze zvířete na člověka), které se vyskytuje především v oblastech tropických deštných pralesů střední a západní Afriky, a příležitostně se se vyskytuje i v jiných oblastech, třeba v Severní Americe, Austrálii nebo i v Evropě. Právě fakt, že se tato nemoc vyskytuje i jinde, je pravděpodobně důvod toho, proč si zjišťujete více informací.
  2. Nemoc způsobuje virus, který patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviridae (Poxviry).
  3. Opičí neštovice se obvykle projevují horečkou, vyrážkou a zduřením lymfatických uzlin a mohou vést k řadě zdravotních komplikací.
  4. Příznaky nemoci trvají 2 až 4 týdny. Mohou se vyskytnout i těžké případy.
  5. Úmrtnost na opičí neštovice je kolem 3-6 %.
  6. Opičí neštovice se na člověka přenášejí blízkým kontaktem s nakaženou osobou či zvířetem, nebo materiálem kontaminovaným virem.
  7. Virus opičích neštovic se přenáší z jednoho člověka na druhého těsným kontaktem s lézemi, tělními tekutinami, kapénkami z dýchacích cest a kontaminovanými materiály, jako je například podestýlka.
  8. Opičí neštovice jsou méně nakažlivé než pravé neštovice a způsobují méně závažné onemocnění.
  9. Vakcíny používané během programu vymýcení pravých neštovic poskytovaly ochranu i proti opičím neštovicím. Byly vyvinuty novější vakcíny, z nichž jedna byla schválena pro prevenci opičích neštovic
  10. Antivirový přípravek vyvinutý pro léčbu pravých neštovic byl rovněž povolen pro léčbu opičích neštovic.

Mohlo by vás zajímat: Koronavirus – informace, očkování i léčba

Základní informace a historie

Opičí neštovice jsou virová zoonóza (virus přenesený na člověka ze zvířat) s příznaky velmi podobnými těm, které byly v minulosti pozorovány u pacientů s planými neštovicemi, i když jsou klinicky méně závažné.

Po vymýcení pravých neštovic v roce 1980 a následném ukončení očkování proti pravým neštovicím se opičí neštovice staly závažnější hrozbou pro pro veřejné zdraví.

Opičí neštovice se vyskytují především ve střední a západní Africe, často v blízkosti tropických deštných pralesů, a stále častěji se objevují v městských oblastech. Mezi zvířecí hostitele patří řada hlodavců a primátů.

Virus opičích neštovic je dvouřetězcový DNA virus, který patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviry. Existují dva odlišné genetické klady viru opičích neštovic – středoafrický (povodí Konga) a západoafrický.

Kde se opičí neštovice šíří od 1970 po 2024

Opičí neštovice byly u člověka poprvé identifikovány v roce 1970 v Demokratické republice Kongo u devítiletého chlapce v oblasti, kde byly neštovice v roce 1968 vymýceny. Od té doby byla většina případů hlášena z venkovských, pralesních oblastí Konžské pánve, zejména z Demokratické republiky Kongo, a případy u lidí byly stále častěji hlášeny z celé střední a západní Afriky.

Od roku 1970 byly případy opičích neštovic u lidí hlášeny v 11 afrických zemích – Beninu, Kamerunu, Středoafrické republice, Demokratické republice Kongo, Gabonu, Pobřeží slonoviny, Libérii, Nigérii, Republice Kongo, Sieře Leone a Jižním Súdánu.

Od roku 2017 se v Nigérii vyskytuje rozsáhlá epidemie s více než 500 podezřelými případy a více než 200 potvrzenými případy a přibližně 3% úmrtností. Případy jsou hlášeny dodnes.

Opičí neštovice jsou onemocněním s celosvětovým významem pro veřejné zdraví, protože postihují nejen země západní a střední Afriky, ale i zbytek světa.

V roce 2003 došlo k prvnímu propuknutí opičích neštovic mimo Afriku ve Spojených státech amerických a bylo spojeno s kontaktem s infikovanými domácími psouny prériovými. Tito domácí mazlíčci byli chováni společně s gambijskými potkany a hraboši, kteří byli do země dovezeni z Ghany.

Toto ohnisko vedlo k více než 70 případům opičích neštovic v USA. opičí neštovice byly hlášeny také u cestovatelů z Nigérie do Izraele v září 2018, do Spojeného království v září 2018, prosinci 2019, květnu 2021 a květnu 2022, do Singapuru v květnu 2019 a do Spojených států amerických v červenci a listopadu 2021.

V květnu 2022 bylo zjištěno několik případů opičích neštovic v několika neendemických oblastech, tedy oblastech, kde se nemoc nemá běžně vyskytovat.

Mezi tyto země patří třeba USA, Kanada či Austrálie, ale i nám bližší Německo, Švýcarsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Francie.

Opičí neštovice v České republice

Opičí neštovice se koncem května začaly objevovat i v České republice. První případ se objevil u nakaženého, který se nemoc chytil s největší pravděpodobností na hudebním festivalu v Belgii.

Další případy přímo souvisí s blízkým kontaktem s první nakaženou osobou, jak potvrdil Státní zdravotní úřad:

Jak se přenáší opičí neštovice

K přenosu ze zvířete na člověka může dojít přímým kontaktem s krví, tělními tekutinami nebo kožními ranami infikovaných zvířat. V Africe byly nalezeny důkazy o infekci virem opičích neštovic u mnoha zvířat včetně veverek laní, různých druhů opic a dalších.

Možným rizikovým faktorem je konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa a dalších živočišných produktů nakažených zvířat. Lidé žijící v lesnatých oblastech nebo v jejich blízkosti mohou být nepřímo nebo na nízké úrovni vystaveni kontaktu s nakaženými zvířaty.

K přenosu z člověka na člověka může dojít při těsném kontaktu s kapénkami, kožními lézemi nakažené osoby nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Přenos kapénkami dýchacích částic obvykle vyžaduje dlouhodobý kontakt tváří v tvář, což představuje větší riziko pro zdravotnické pracovníky a členy domácností.

Příznaky a symptomy opičích neštovic

Inkubační doba (interval od nákazy do nástupu příznaků) opičích neštovic je obvykle 6 až 13 dní, ale může se pohybovat od 5 do 21 dní.

Infekci lze rozdělit do dvou období:

  1. Období invaze (trvá 0-5 dní), které je charakterizováno horečkou, intenzivní bolestí hlavy, lymfadenopatií (zduřením lymfatických uzlin), bolestí zad, myalgií (bolestí svalů) a intenzivní astenií (nedostatkem energie). 
    Hlavním rozdílem mezi planými a opičími neštovicemi, které jsou si jinak poměrně podobné, je zduření lymfatických uzlin.
  2. Kožní erupce (vředy a pupínky) obvykle začíná během 1-3 dnů od výskytu horečky. Vyrážka bývá soustředěna spíše na obličeji a končetinách než na trupu. Postihuje obličej (v 95 % případů) a dlaně rukou a chodidla nohou (v 75 % případů). Postiženy jsou také sliznice dutiny ústní (v 70 % případů), genitálie (30 %) a spojivky (20 %) a rohovka.

Vyrážka se vyvíjí postupně od makul (léze s plochým podkladem) k papulám (mírně vyvýšené pevné léze), vezikulám (léze naplněné čirou tekutinou), pustulám (léze naplněné nažloutlou tekutinou) a krustám, které zasychají a odpadávají. Počet lézí se pohybuje od několika jednotek do několika tisíc. V závažných případech se mohou léze spojovat, až se odlupují velké části kůže.

Opičí neštovice je nemoc s příznaky trvajícími 2 až 4 týdny. Těžké případy se častěji vyskytují u dětí. Vždy ovšem závisí na vystavení viru i dalších okolnostem.

Ačkoli v minulosti očkování proti pravým neštovicím chránilo, dnes mohou být osoby mladší 40 až 50 let (v závislosti na zemi) náchylnější k nakažení opičími neštovicemi kvůli ukončení očkovacích proti pravým neštovicím v celosvětovém měřítku.

Úmrtnosti na opičí neštovice se v minulosti pohyboval v rozmezí 0 až 11 % v běžné populaci a byla vyšší u malých dětí. V současnosti je úmrtnost kolem 3-6 %.

Léčba opičích neštovic

Péče o pacienta zahrnuje hlavně zmírnění příznaků, zvládnutí komplikací a zabránění dlouhodobých následků. Pacient by měl také správně jíst a pít.

Očkování
Foto: Freepik

Proti opičím neštovicím se dá ochránit očkováním

Očkování proti planým neštovicím prokázalo na základě několika studií přibližně 85% účinnost v prevenci opičích neštovic. Předchozí očkování proti planým neštovicím může vést i k mírnějšímu průběhu onemocnění.

Důkazy o předchozím očkování proti neštovicím lze obvykle nalézt jako jizvu na horní části paže.

Prevence a jak nemoc pokud možno nechytit

Hlavní strategií prevence opičích neštovic je zvyšování povědomí o rizikových faktorech a informování lidí o opatřeních, která mohou přijmout, aby snížili vystavení se viru, a tedy i šance, že tuto nemoc chytí.

V současné době probíhají vědecké studie, jejichž cílem je posoudit proveditelnost a vhodnost očkování pro prevenci a kontrolu opičích neštovic.

Snížení rizika přenosu z člověka na člověka

Sledování a rychlá identifikace nových případů je pro omezení výskytu ohniska nákazy zásadní. Během ohnisek opičích neštovic u lidí je nejvýznamnějším rizikovým faktorem pro nákazu virem opičích neštovic úzký kontakt s nakaženými osobami. Většímu riziku nákazy jsou vystaveni zdravotničtí pracovníci a členové domácností.

V květnu 2022 se vyskytlo několik případů, které nejsou (pokud víme) vázány na cestování do rizikových oblastí. Proto je šíření tak netypické a vyvolává mnoho otázek.

Probíhá intenzivní šetření, jak se nemoc do Evropy i na další kontinenty dostala.

Snížení rizika přenosu ze zvířete na člověka

Základem je zamezit kontaktu s nakaženým zvířetem a nekonzumovat jeho maso.

Podobné články

Back to top button