Rozdíl mezi lachtanem a tuleněm: Jak je správně rozlišit

Lachtani a tuleni – oba patří mezi ploutvonožce, což je nadčeleď mořských savců přizpůsobených životu ve vodě. Lachtani spadají do čeledi ušatých ploutvonožců (Otariidae), zatímco tuleni do čeledi pravých ploutvonožců (Phocidae). Největší rozdíl? Lachtan má viditelné ušní boltce a pohyblivé zadní končetiny, tuleň vnější uši nemá a jeho zadní ploutve směřují stále dozadu. Tak jednoduché to vlastně je.

Pokud si nejste jistí, na co se díváte v zoo nebo na fotce, stačí se zaměřit na uši a způsob pohybu. Pojďme se na to mrknout trochu blíž.

Klíčové poznatky

• Lachtani mají ušní boltce a umí chodit po souši, tuleni vnější uši nemají a plazí se po břiše
• Tuleni jsou lepší plavci díky zadním ploutvím, lachtani při plavání používají hlavně přední ploutve
• Oba patří mezi ploutvonožce, ale každý do jiné čeledi

Hlavní rozdíly mezi lachtanem a tuleněm

Lachtani a tuleni mají společného předka, ale dnes už si je nespletete, když víte, na co koukat. Nejvíc napoví uši, ploutve a pohyb.

Ušní boltce a sluchové otvory

Tohle je asi nejjednodušší vodítko. Lachtan má na hlavě jasně viditelné ušní boltce – malé „ouško“ na každé straně. Tuleň? Žádné vnější ucho nehledejte, má jen drobný otvor schovaný v kůži.

Právě tahle drobnost je důvodem, proč lachtany řadíme mezi ušaté ploutvonožce a tuleně mezi bezušaté.

Rozdíly v ploutvích a končetinách

Přední ploutve lachtana jsou dlouhé, hladké a připomínají vesla. Tuleň má přední končetiny kratší, s jasně oddělenými prsty a drápy.

Zadní končetiny? U tuleňů jsou srostlé a pořád směřují dozadu, takže na souši je vůbec nepoužívají k chůzi. Lachtan naopak zadní ploutve dokáže podsouvat pod tělo a opírat se o ně, což mu dává výhodu na pevnině.

Pohyb ve vodě a na souši

Ve vodě je tuleň v podstatě torpédo – pohání se hlavně zadními ploutvemi vlněním těla, přední používá spíš na řízení. Pod vodou vydrží klidně deset minut, někdy i déle.

Lachtan plave hlavně pomocí předních ploutví a vlní celé tělo. Když vyleze na souš, díky pohyblivým zadním končetinám se pohybuje docela obratně, až překvapivě rychle. Tuleň na souši působí spíš nešikovně – plazí se po břiše, jako by se snažil dostat z písku.

Způsob spánku a odpočinku

Tuleni zvládnou spát i pod vodou a pravidelně vyplouvají nadechnout, aniž by se úplně probudili. Lachtani dávají přednost spánku na souši, kde také vychovávají mláďata a odpočívají.

Fyzické vlastnosti a morfologie

Na první pohled jsou rozdíly mezi lachtanem a tuleněm patrné i v tělesné stavbě. Každý je uzpůsoben trochu jinak – ať už velikostí, srstí nebo smyslovými orgány.

Velikost a tělesná stavba

Tuleni bývají zavalitější, s hladkými obrysy těla. Některé druhy váží jen kolem 50 kg, jiné – třeba tuleň sloní – až 3 500 kg.

Lachtani jsou štíhlejší a působí atletičtěji. Samci často výrazně přerůstají samice, některé druhy váží přes tunu. Díky stavbě končetin se lépe pohybují po souši.

Přední ploutve lachtana jsou dlouhé a hladké, bez zřetelných prstů. Tuleň má na předních končetinách jasně viditelné prsty s drápy.

Zadní končetiny tuleň nikdy nepodsune pod tělo, lachtan ano – tady je rozdíl opravdu markantní.

Zbarvení a srst

Tuleni mají hustou, krátkou srst s podkožní izolační vrstvou. Barva se liší – od šedé, hnědé po tmavě šedou, často s různými skvrnami. I po namočení zůstává srst spíš tmavá.

Lachtani mají srst řidší, která po namočení ztmavne skoro do černa. Pod srstí je silná vrstva tuku. Barva se mění podle druhu – tmavě hnědá, šedá, někdy až rezavá. Někteří samci mají na krku hřívu.

Vousy a smyslové orgány

Lachtan má viditelné ušní boltce, tuleň jen drobné otvory. Tohle je asi nejspolehlivější rozpoznávací znak.

Oba mají dlouhé, citlivé vousy (vibrisy), které jim pomáhají najít kořist ve vodě. U tuleňů bývají vousy ještě výraznější. Oči mají oba velké, dobře přizpůsobené šeru a podvodnímu vidění – což se při lovu rozhodně hodí.

Chování a způsob života

Lachtani a tuleni – oba patří mezi ploutvonožce, ale už na první pohled se liší. Stručně: lachtani mají viditelné ušní boltce, umí se pohybovat po souši svižněji a jsou hlučnější. Tuleni uši navenek nemají, po zemi se spíš plazí a jsou tišší. Rozdíly nejsou jen v uších – liší se i v chování, sociálních vazbách a způsobu života.

Sociální struktura a komunikace

Lachtani bývají hluční a společenské typy. Jejich štěkavé volání je slyšet hlavně v období rozmnožování nebo když brání své území. Samci často vytvářejí harémové skupiny, kde jeden vládne několika samicím.

Tuleni jsou spíš samotářštější nebo žijí v menších skupinách. Komunikují tišeji – funí, vrčí, a hlavně v kontaktu matky s mládětem. Ušní boltce jim chybí, což ovlivňuje i to, jak vnímají zvuky.

Komunikační rozdíly:

• Lachtani: štěkání, hlasité volání
• Tuleni: funění, tiché podvodní zvuky
• Sociální vazby: lachtani větší skupiny, tuleni menší

Krmení a predátoři

Oba loví ryby, hlavonožce i korýše, ale styl mají každý svůj. Tuleni jsou lepší potápěči – pod vodou vydrží klidně 45 minut a kořist hledají hlouběji. Plavou hlavně pomocí zadních ploutví, předními packami manévrují.

Lachtani loví spíš v mělčinách. Jejich srst po namočení ztmavne, což jim trochu pomáhá s maskováním. Plavou vlnitě celým tělem.

Predátory mají společné: kosatky, velké žraloky. Rypouši a mroži (další ploutvonožci) čelí podobným hrozbám. Na souši jsou v arktidě nebezpeční hlavně lední medvědi.

Rozmnožování a péče o mláďata

Lachtani se pro rozmnožování vrací na souš. Samci bojují o místo a samice. Březost trvá asi rok, rodí jedno mládě s hustou srstí, které se po souši brzy pohybuje samo.

Tuleni rodí na souši nebo na ledu. Mláďata mají světlou, hustou srst chránící před zimou. Matky svá mláďata poznají podle hlasu a pachu, i když je kolonie plná dalších.

Doba kojení se liší – některé lachtaní samice kojí měsíce, některé tulení jen 3–4 týdny. Matky tráví s mláďaty většinu času a hlídají je před predátory.

Taxonomie a příbuzené druhy

Lachtani a tuleni patří mezi ploutvonožce (Pinnipedia). Ta zahrnuje tři hlavní čeledi: tuleňovité, lachtanovité a mrožovité. Každá má své typické znaky, které ji odlišují.

Čeleď tuleňovití (Phocidae)

Tuleňovití jsou „praví tuleni“. Nemají vnější ušní boltce, jen otvory kryté kůží. Přední končetiny mají prsty s drápy.

Zadní ploutve směřují dozadu a jsou srostlé, což znamená, že se na souši pohybují spíš plazením. V moři jsou ale skvělí plavci. Patří sem třeba tuleň obecný, grónský nebo kroužkovaný. Většina druhů má ráda chladnější vody.

Čeleď lachtanovití (Otariidae)

Lachtanovití mají viditelné ušní boltce, proto se jim někdy říká „ušatí tuleni“. Přední ploutve jsou delší a silnější – díky nim i pohyblivým zadním končetinám se po zemi pohybují svižněji než tuleni.

Do této čeledi patří lachtani a mořští lvi. Najdete je v tropických i mírných mořích. Jsou hluční, vydávají hlasité zvuky, a na souši tráví čas hlavně při rozmnožování nebo odpočinku.

Rozdíl mezi lachtanem, tuleněm a mrožem

Mrož je třetí čeleď ploutvonožců (Odobenidae) a poznáte ho podle dlouhých klů. Ty používá třeba k vytahování se na led nebo k obraně.

Všichni tři – lachtani, tuleni, mroži – jsou masožraví mořští savci s ploutvovitými končetinami. Liší se hlavně stavbou uší, končetin a pohybem. Mroži žijí hlavně v arktidě a jsou robustnější než lachtani nebo tuleni.

Rozšíření a stanoviště

Tuleni a lachtani žijí v různých částech světa a přizpůsobili se různým klimatům. Každý druh má své oblíbené prostředí.

Přirozený výskyt a prostředí

Tuleni najdete hlavně v chladných vodách severní polokoule – třeba tuleň obecný žije u pobřeží Atlantiku a Pacifiku, v Baltském moři nebo Severní Americe. Některé druhy jsou až v arktidě, jiné v mírnějším pásmu. Vyhledávají klidné zálivy, ústí řek nebo skalnatá pobřeží.

Lachtani mají širší rozptyl – žijí od severních po jižní polokouli, v teplých i chladných vodách. Lachtan ušatý je na pobřeží severního Pacifiku, další druhy na březích Jižní Ameriky, Austrálie nebo Nového Zélandu. Lachtani dávají přednost skalnatým útesům a ostrovům, kde vznikají velké kolonie.

Přizpůsobení různým klimatům

Tuleni mají silnou vrstvu tuku a hustou srst, která je chrání před zimou. Bez problémů zvládají i ledové vody kolem nuly.

Lachtani se přizpůsobili různým teplotám – severní druhy mají více tuku i hustší srst, jižní druhy žijící v teplejších oblastech jsou naopak „odlehčenější“. Díky tomu zvládnou život jak v chladné antarktické vodě, tak třeba u kalifornského pobřeží.

Vztah k člověku a význam v přírodě

Lachtani a tuleni – možná je zaměňujete, ale rozdíl je jednoduchý: lachtani mají viditelné ušní boltce a umí se pohybovat po souši na všech čtyřech, tuleni boltce nemají a na souši se spíš plazí. Oba patří mezi mořské savce, ale žijí v trochu jiných oblastech a mají odlišné chování.

Oba druhy hrají důležitou roli v mořských ekosystémech. Jejich ochrana má smysl – bez nich by se narušila rovnováha oceánů a přišli bychom o kus přírodní rozmanitosti. Lidé se k nim v průběhu historie stavěli různě, někdy je lovili, jindy chránili. Dnes už většina chápe, že bez těchto zvířat by oceány nebyly tím, čím jsou.

Pozorování v přírodě a zoologických zahradách

Pokud chcete zahlédnout lachtany ve volné přírodě, hledejte je v teplejších nebo mírných mořských oblastech, kde často polehávají na skalách nebo plážích. Tuleni se naopak drží spíš v chladnějších a polárních vodách, většinu času tráví ve vodě.

V zoologických zahradách je možné oba druhy sledovat pěkně zblízka. Lachtani bývají hlučnější, na souši jsou překvapivě obratní a často předvádějí své dovednosti – poznáte je podle pohybu na všech čtyřech, nápadných ušních boltců a štěkavého hlasu.

Tuleni v zajetí působí klidněji, pohybují se spíš plazením. Když se podíváte pozorně, všimnete si jejich kratších, chlupatých předních ploutví a typických zvlněných vousů. Tyhle detaily vám pomůžou je rozlišit, i když se na první pohled mohou zdát podobní.

Význam a ochrana druhu

Lachtani a tuleni – možná jste je někdy zaměnili, ale rozdíly tu jsou. Lachtan má viditelné ušní boltce a umí se pohybovat po souši pomocí ploutví, zatímco tuleň je spíš „plazivec“ a uši vidět nemá. Oba patří mezi mořské savce a v oceánech zastávají roli predátorů. Pomáhají udržovat rovnováhu v populacích ryb i dalších živočichů. Když jsou v moři, je to často dobré znamení – svědčí to o zdraví celého ekosystému.

Ochrana těchto živočichů je důležitá, protože jim hrozí znečištění, úbytek přirozeného prostředí i změny klimatu. Mezinárodní organizace a různé dohody se snaží jejich situaci zlepšit, i když to není vždy snadné.

Vztah lidí k lachtanům a tuleňům je složitý. Dříve byli často loveni, dnes už jsou většinou chráněni zákonem. Přesto občas vznikají spory, třeba když si rybáři stěžují na konkurenci o ryby. Život v moři zkrátka není bez konfliktů – pro nikoho.