Dálniční známka/mýto Francie – Kde koupit a cena v roce 2025

TV26. září 2025

10minutové čtení

Dálniční známka a mýto ve Francii — Foto: Freepik

Chystáte se autem do Francie a řešíte, jak je to s dálniční známkou? Ve Francii klasickou dálniční známku nehledejte – platí se mýtné podle ujetých kilometrů a typu vozidla. Kolik zaplatíte, zjistíte až podle konkrétní trasy, ať už míříte k moři, do hor nebo jen projíždíte zemí.

Placení probíhá přímo na mýtnicích označených nápisem péage. Akceptují hotovost, platební karty i elektronický systém Telepéage, který značně urychlí průjezd. Průměrně se ceny pohybují mezi 9 až 13 eury na 100 kilometrů. U delších tras, třeba Paříž–Bordeaux nebo Paříž–Marseille, se částka vyšplhá klidně na několik desítek eur.

Kromě dálnic zaplatíte i za některé tunely nebo mosty, které mají vlastní sazby. Najdou se ale i bezplatné úseky, často v okolí velkých měst nebo na menších regionálních silnicích. Pokud chcete ušetřit, lze trasu naplánovat tak, abyste měli náklady co nejvíce pod kontrolou.

📝Obsah

Klíčové informace

Ve Francii není dálniční známka, platí se mýtné podle trasy a kategorie vozidla
Platba možná hotově, kartou nebo elektronickým systémem Telepéage
Některé tunely a mosty mají zvláštní poplatky, existují i bezplatné úseky

Dálniční známka ve Francii v roce 2025

Francouzské dálnice nevyžadují dálniční známku, jak jste zvyklí třeba z Česka nebo Slovenska. Vše se řeší mýtným podle skutečně ujetých kilometrů a kategorie vozidla. Tenhle systém je trochu jiný než elektronické známky, které znáte z jiných evropských států.

Potřebuji dálniční známku ve Francii?

V roce 2025 dálniční známku ve Francii nepotřebujete. Není žádná papírová ani elektronická varianta, kterou by bylo nutné koupit předem. Celá síť je zpoplatněná přes mýtné brány (péage).

Poplatek se platí při výjezdu z dálnice nebo na konci zpoplatněného úseku. Výše částky závisí na délce trasy a kategorii vozidla. Osobní auto do 3,5 tuny zaplatí průměrně 9–13 EUR na 100 km.

Možnosti platby:

Hotově v EUR, někde i v GBP, CHF nebo USD.
Platební kartou (Visa, Mastercard, CB).
Elektronicky přes zařízení Télépéage Liber-t – projedete bez zastavení.

Pokud tedy plánujete cestu, místo hledání prodejního místa dálniční známky stačí počítat s mýtným.

Rozdíl mezi dálniční známkou a mýtem

Dálniční známka je časově omezený poplatek za užívání dálnic po určitou dobu. Znáte to z ČR, kde elektronickou známku pořídíte na edalnice.cz a vyberete si platnost na 10 dní, měsíc nebo rok.

Mýto ve Francii funguje jinak – platíte jen za skutečně ujetou vzdálenost. Výše poplatku závisí na provozovateli dálnice a kategorii auta. Například úsek Paříž – Lyon (A6) stojí pro osobní auto zhruba 42 EUR.

Hlavní rozdíl? Známka je paušální a časová, mýto naopak variabilní a závislé na trase. Pro někoho, kdo jede jen kousek, může být francouzský model výhodnější, ale při delších trasách se náklady rychle nasčítají.

Elektronická dálniční známka a její využití v Evropě

Elektronická dálniční známka je v roce 2025 běžná v zemích jako Česko, Slovensko, Maďarsko nebo Rakousko. Tam si ji koupíte online, například přes edalnice.cz v ČR, a vše je navázané na registrační značku auta.

Francie tenhle systém zatím nemá. Můžete ale využít elektronické mýto Télépéage Liber-t, což je malá krabička na čelním skle. Ta automaticky zaznamenává průjezdy mýtnými branami a poplatky se strhávají z účtu.

Při cestování Evropou je dobré vědět, že někde potřebujete elektronickou známku, jinde – jako právě ve Francii – platíte vždy mýtné. Plánování cesty se tím trochu komplikuje, protože každý stát má vlastní systém a způsob úhrady.

Mýtný systém ve Francii

Francouzské dálnice se neřídí klasickými dálničními známkami. Většina dálnic, některé tunely i mosty jsou zpoplatněné mýtem. Výše poplatku závisí na ujeté vzdálenosti a typu vozidla.

Jak funguje mýtné ve Francii

Na většině dálnic vjedete přes bránu označenou péage a vezmete si lístek. Při výjezdu z dálnice nebo na konci zpoplatněného úseku lístek vložíte do automatu a zaplatíte podle skutečně ujetých kilometrů.

Platba je možná hotově v eurech i některých cizích měnách, platební kartou (Visa, Mastercard, CB) nebo přes elektronický systém Télépéage Liber-t. Ten funguje pomocí malé jednotky na čelním skle, díky které projedete vyhrazeným pruhem bez zastavení.

Průměrná cena mýtného pro osobní auta do 3,5 tuny je zhruba 9–13 EUR na 100 km. Výše poplatku se může lišit podle provozovatele konkrétní dálnice.

Kde se platí mýtné a výjimky

Mýtné se vybírá na většině dálniční sítě, ale také na některých mostech a tunelech. Mezi známé příklady patří Tunel Mont Blanc mezi Francií a Itálií nebo Tunel Fréjus, kde je samostatný poplatek.

Platba vás může čekat i na městských okruzích, třeba Périphérique Nord v Lyonu. Některé krátké obchvaty nebo úseky kolem velkých měst jsou ale zdarma.

Francie zatím elektronickou dálniční známku nevyužívá, takže platíte přímo na mýtnicích nebo přes zařízení Télépéage. Výjimku z poplatků mají jen některá speciální vozidla, například služební vozy státní správy.

Kategorie vozidel a sazby mýtného

Výše dálničních poplatků ve Francii se odvíjí od kategorie vozidla. Rozhoduje hlavně celková výška, hmotnost a počet náprav.

Kategorie 1: osobní auta a přívěsy do výšky 2 m a do 3,5 t.
Kategorie 2: dodávky, karavany a vozidla s přívěsem vysokým 2–3 m, do 3,5 t.
Kategorie 3: autobusy, nákladní vozy nebo obytné vozy se 2 nápravami nad 3,5 t.
Kategorie 4: těžší nákladní auta a autobusy s více než 2 nápravami.
Kategorie 5: motocykly, tříkolky, čtyřkolky.

Například cesta Paříž – Lyon (A6) vyjde v osobním autě do 3,5 tuny na přibližně 42 EUR, zatímco Paříž – Marseille (A6 + A7) stojí kolem 69 EUR. Motorky jsou na tom levněji, nákladní vozy nad 3,5 t platí podstatně víc.

Ceny mýtného a příklady tras v roce 2025

Francie dálniční známky nezná, platí se mýtné podle projetého úseku a kategorie vozu. Ceny se mění podle délky cesty, regionu i provozovatele dálnice. Není na škodu znát alespoň přibližné částky a možnosti, jak trasu naplánovat.

Orientační ceny za jednotlivé úseky

Mýtné se na francouzských dálnicích počítá podle ujeté vzdálenosti. Kratší úseky vyjdou levněji, delší cesty už jsou otázkou několika desítek eur.

Pro představu:

Paříž – Lyon (cca 460 km): 40–45 EUR pro osobní auto.
Paříž – Marseille (cca 775 km): přibližně 60–65 EUR.
Paříž – Lille (cca 220 km): asi 18–20 EUR.

Ceny se nepatrně liší podle provozovatele (například Vinci Autoroutes). Přesné částky zjistíte na autoroutes.fr, kde je i mapa mýtných bran.

Při delších cestách přes více regionů počítejte s tím, že budete platit na několika různých branách. To je ve Francii běžné.

Výpočet mýtného a plánování trasy

Nejrychlejší způsob, jak si zjistit cenu, je online kalkulačka. Na autoroutes.fr stačí zadat nájezd a výjezd, systém vypíše přesnou částku.

Další možnost nabízí tolltickets. Tam nejen najdete přehled cen, ale můžete si objednat i zařízení pro bezkontaktní průjezd branami. Ušetří vám to čas, protože nemusíte stát ve frontě a platit ručně.

Pokud plánujete delší trasu, zkuste porovnat dálnici s alternativami. Jízda mimo dálnice je sice zdarma, ale často zabere mnohem víc času.

Při cestě do letovisek jako Nice nebo Bordeaux je dobré spočítat mýtné předem a rovnou ho zahrnout do rozpočtu na dovolenou.

Vliv kategorie vozidla na cenu

Cena mýtného záleží na kategorii vozidla. Francouzský systém rozlišuje několik tříd podle výšky a počtu náprav.

Kategorie 1: osobní auta do 2 m výšky a do 3,5 t.
Kategorie 2: vyšší osobní vozy a dodávky do 3 m.
Kategorie 3 a 4: nákladní auta a autobusy.
Kategorie 5: motocykly.

Cesta Paříž – Lyon stojí pro osobní auto asi 45 EUR, pro dodávku kategorie 2 už kolem 70 EUR. Motorky mají cenu nižší, často o 30–40 % oproti autům.

Pokud jedete s karavanem, většinou spadnete do vyšší kategorie. Proto je důležité při výpočtu na autoroutes.fr zadat správný typ vozu.

Zařízení pro automatické mýtné z tolltickets funguje pro všechny kategorie a usnadní průjezd branami bez ohledu na typ auta.

Kde a jak zaplatit mýtné ve Francii

Ve Francii se mýtné platí podle ujeté vzdálenosti a kategorie vozu. Platit lze přímo v mýtných branách, přes palubní jednotku nebo někdy i online díky free flow systému.

Platba v mýtných branách

Mýtné brány (péage) jsou na začátku a konci placených úseků. Při vjezdu si vezmete lístek, při výjezdu ho vložíte do automatu a ten vypočítá částku.

Platba probíhá v hotovosti nebo kartou. Hotovostní platby přijímají eura, někdy i britské libry, švýcarské franky nebo dolary. Terminály berou karty Visa, Mastercard, CB a některé tankovací karty jako EuroShell, DKV, Eurotrafic.

Dávejte pozor na značení pruhů. Zelená šipka je hotovost, symbol karty znamená bezhotovostní platbu. Pokud máte palubní jednotku, využijete speciální pruhy s oranžovým t.

Palubní jednotky: Liber-t a Telepass

Pro ty, kdo jezdí častěji, je šikovná palubní jednotka Liber-t. Připevníte ji na sklo a při průjezdu branou se poplatek odečte automaticky. Fakturace je jednou měsíčně, takže nemusíte hledat drobné ani stát ve frontě.

Pruhy pro Liber-t jsou označené oranžovým „t“ a umožňují průjezd až do 30 km/h. Ušetří to čas, hlavně v dopravních špičkách.

Alternativou je Telepass, což ocení hlavně ti, kdo jezdí mezi Francií a Itálií. Obě jednotky se hodí pro osobní auta i menší dodávky a zrychlují cestu.

Možnosti online platby a free flow systém

Kromě běžných bran se ve Francii rozšiřuje free flow systém. Funguje bez zastavení – kamery načtou značku a poplatek se uhradí elektronicky.

Platbu můžete provést předem online, nebo zpětně přes web či aplikaci provozovatele. Nemáte-li účet, částku uhradíte ručně na vybraných portálech.

Aktuálně je tento systém jen na pár úsecích, například na dálnici A79. Pro řidiče je to pohodlnější, ale je potřeba nezapomenout na dodatečnou platbu, jinak hrozí pokuta.

Zpoplatněné tunely a mosty

Kromě dálnic se ve Francii platí i za některé tunely a mosty. Výše poplatku závisí na délce, významu a správci stavby a vždy vychází z kategorie vozidla.

Hlavní zpoplatněné tunely

Nejznámější je Tunel Mont Blanc, který spojuje Francii s Itálií. Za osobní automobil do 3,5 t zaplatíte přibližně 55,80 EUR jednosměrně nebo 69,90 EUR zpátečně.

Další významný je Tunel Fréjus mezi Francií a Itálií. Cena pro osobní auta činí okolo 54,80 EUR jednosměrně. Oba tunely patří k nejdražším, protože jde o dlouhé alpské spojnice.

Pokud míříte do Pyrenejí, narazíte na Tunnel de Puymorens. Tady je poplatek podstatně nižší – kolem 7,60 EUR pro osobní auta.

Ve městech se objevují kratší tunely, například Tunnel Prado-Carénage a Tunnel Prado Sud v Marseille. Tyto městské tunely mají nižší ceny, většinou v jednotkách eur.

Významné zpoplatněné mosty

Některé mosty ve Francii mají vlastní mýto. Pont de Normandie mezi Le Havre a Honfleur je asi nejznámější. Za osobní auto zaplatíte přibližně 5–7 EUR.

Podobně je na tom Pont de Tancarville, který překonává Seinu nedaleko Le Havre. Cena je podobná jako u Pont de Normandie, obvykle několik eur podle kategorie vozidla.

Pokud se vydáte na ostrov Île de Ré u Atlantiku, musíte projet přes Pont de l’Île de Ré. Tento most je zpoplatněn sezónně – v létě je poplatek vyšší než mimo sezónu. Pro osobní vůz se cena pohybuje okolo 8–16 EUR.

Specifika a ceny za průjezd

Poplatky se vždy odvíjí od kategorie vozidla. U tunelů Mont Blanc a Fréjus se ceny zvyšují podle počtu náprav a výšky vozidla. Motocykly mají mýto nižší, například Mont Blanc stojí kolem 36,90 EUR jednosměrně.

Platby lze provést hotově v EUR, platební kartou nebo přes systém Télépéage Liber-t. U některých mostů, jako je Île de Ré, se sazba mění podle sezóny, což je dobré mít na paměti při plánování dovolené.

Pokud míříte do Velké Británie, je alternativou Eurotunel pod Lamanšským průlivem. Ten sice technicky nepatří do francouzské dálniční sítě, ale cena za osobní vůz začíná přibližně na 100 EUR jednosměrně – záleží na čase odjezdu a rezervaci.

Výjimky a bezplatné úseky

Ve Francii nemusíte vždy platit mýtné. Některé dálniční úseky jsou zdarma a u vybraných městských obchvatů se platí jen v určitých částech. Tyto rozdíly se mohou hodit při plánování cesty.

Dálnice v Lotrinsku a další bezplatné úseky

V regionu Lotrinsko najdete několik dálnic, které jsou pro osobní vozy zdarma. Nejznámější je A31 mezi městy Thionville a Metz, kde se mýtné nevybírá. Tento úsek je často využívaný při cestách směrem k Lucembursku.

Bezplatnou možnost nabízí také A36 v Alsasku v okolí Mulhouse, kde se neplatí za průjezd městem. Některé části dálnic v Bretani fungují podobně, tam je síť dálnic zcela bez poplatků.

Díky těmto trasám můžete jet bez nutnosti zastavovat u mýtnic. Pokud cestujete na delší vzdálenosti, vyplatí se zkontrolovat mapu a zjistit, kde jsou nezpoplatněné úseky.

Městské obchvaty a jejich zpoplatnění

Ve větších městech je situace jiná. Například périphérique nord Lyon je zpoplatněný, protože jde o tunelový obchvat, který zkracuje cestu přes město. Cena záleží na kategorii vozidla, platba probíhá jako na běžné dálnici.

Naopak většina městských obchvatů, třeba pařížský Boulevard Périphérique, je zdarma. Bezplatné jsou také obchvaty kolem Bordeaux nebo Toulouse.

Při plánování cesty skrz velká města je dobré zjistit, jestli vás čeká mýtná brána. Někdy se vyplatí využít bezplatný obchvat, i když cesta trvá o něco déle.

Ekologické zóny a další povinnosti

Ve Francii narazíte kromě dálničních poplatků také na pravidla pro ekologické zóny, povinné ručení a různé podmínky podle typu vozidla. Pokud plánujete cestu autem, je dobré počítat nejen s náklady, ale i s administrativními požadavky, které můžou ovlivnit pohyb po městech a dálnicích.

Ekologické známky Crit’Air

Francouzské ekologické známky Crit’Air jsou povinné pro vjezd do tzv. nízkoemisních zón (Zone à Faibles Émissions – ZFE). Tyto zóny se zavádějí hlavně ve větších městech, například v Paříži, Lyonu nebo Grenoblu.

Známka má šest kategorií podle emisní třídy vozidla. Čím novější a ekologičtější motor, tím nižší číslo na známce. Starší benzinové a naftové vozy mohou mít omezený vjezd nebo zákaz v určitých dnech.

O oficiální známku žádáte pouze přes web ecologie.gouv.fr. Cena je kolem 4–5 eur včetně poštovného. Neoficiálním prodejcům je lepší se vyhnout – často účtují výrazně víc.

Pokuta za jízdu bez platné známky v zakázané zóně může být až 68 eur pro osobní auta. Policie kontroluje nalepenou plaketu na čelním skle, proto ji musíte mít viditelně umístěnou.

Povinné ručení a další pojištění

Stejně jako v Česku musíte mít i ve Francii platné povinné ručení. Bez něj nesmíte vozidlo provozovat na veřejných komunikacích. Policie může při kontrole chtít doklad o pojištění, a pokud ho nemáte, hrozí vysoké sankce.

Při cestě vlastním autem vám stačí české povinné ručení, které platí v celé EU. Přesto je lepší mít u sebe tzv. zelenou kartu, která potvrzuje platnost pojištění i v zahraničí.

Dobrovolné připojištění, například asistenční služby nebo havarijní pojištění, může ušetřit spoustu starostí při nehodě či poruše. Zvlášť na delší cesty nebo při jízdě přes více států stojí za zvážení rozšířené krytí.

Dopady na různé typy vozidel

Podmínky pro vjezd do ekologických zón se liší podle typu motoru a stáří vozu. Elektromobily a plug-in hybridy mají téměř vždy volnou cestu, protože dostávají Crit’Air 0 a omezení se jich v podstatě netýkají.

Moderní benzinové vozy většinou spadají do kategorií 1 nebo 2, což znamená, že s nimi obvykle není problém vjet do většiny měst. Naftové vozy to mají složitější – hlavně starší modely často dostanou Crit’Air 4 nebo 5, a pak už je vjezd do center dost omezený.

Motocykly a skútry potřebují známku také, i když to spousta řidičů přehlíží. Nákladní auta a autobusy mají vlastní systém hodnocení a omezení, zvlášť v hustěji obydlených oblastech jich není málo.

Pokud cestujete se starším autem a na lepší kategorii nedosáhnete, počítejte s tím, že do některých měst vás prostě nepustí. V takové situaci se někdy vyplatí nechat auto na kraji a dál pokračovat hromadnou dopravou – není to ideální, ale někdy to jinak nejde.