John Wick (2014) – recenze filmu

John Wick je tak trochu úkaz. Takhle přímočaré akčňáky už se dneska prostě netočí, a právě proto tenhle působí jako kůl na poli. Příběh je tak strašně prosťoučký. John Wick je bývalý nájemný zabiják, kterému syn bývalého mafiánského Johnova bosse ukradne auto a zabije mu psa. A John potom sebere bouchačky a během jednoho dne při cestě za pomstou pozabíjí asi 70 lidí a sestřelí i jedno mafiánské impérium. A je to zatraceně super.

Tenhle film se prostě líbí, nebo nelíbí. Komu se nelíbí, to nikdy nepochopí a nemá smysl mu ani nic vysvětlovat. Tady jde prostě o akci, které se chopili bývalí kaskadéři a vždycky na 100 % jedoucí Keanu Reeves. Nečekejte chytré rozhovory, promluvy do duše nebo cokoliv jiného, než naprosté béčko. John se ale neschovává, ale nese si béčkovost jako tu největší zbraň.

John Wick si vytvořil vlastní svět

Vůbec celý Johnův svět je tak absurdní, až je k neuvěření, že tohle někdo sepsal do scénáře a někomu dalšímu se to zdálo super. Policie neřeší přestřelky, je tu hotel jenom pro zabijáky, ve kterém se nesmí zabíjet, a i přes hromady mrtvol je tu stále čest na prvním místě. Všechno to ale tak nějak do sebe zapadá a stylovost stříká všemi směry.

Začátek je pro někoho dlouhý a jediné, co naznačuje, o co vlastně půjde, je první asi minuta. Jinak by se vlastně mohlo jít kterýmkoliv směrem a neznalé traileru by mohlo klidně překvapit, že nepůjde o drama o srovnávání se s krutou realitou. Pak se to ale začne mlátit a prakticky až do konce se to mlátit nepřestane.

No a co ta akce?

Ta prakticky nemá chybu a ukazuje se, že jakmile se pár šikulů sejde, je z toho řezanice, která prakticky nemá obdoby. Žádné opulentní digitální orgie, na ty by ostatně nebyl ani rozpočet, ale Keanu Reeves a kupa kaskadérů, kteří se nebojí si rozdat nějaké ty rány, které musí zatraceně bolet a kteří prostě chtějí udělat dobrý film.

Akčních scén je opravdu hodně a všechny jsou prostě super. Navíc je každá jiná a stylová trochu jiným způsobem. Jednou jde o kontaktní souboj jeden na jednoho, jindy o přestřelku na diskotéce do rytmu hudby nebo přestřelku v autě. Každá scéna přináší obrovskou kupu nápadů a nečekaných killů, a je opravdu radost na to všechno koukat, a to třeba i jenom tak samostatně na Youtube.

Škoda jen závěrečné čtvrthodinky, kdy filmu dojde dech a začne působit možná až moc absurdně, a to i na poměry zbytku. Ani tak ale rozhodně nejde o žádný průšvih a ve srovnání s jinými akčňáky jde pořád o naprosto parádní práci. Ve srovnání se zbytkem Johna Wicka je ale trochu pokles na kvalitě znát.

Všeho všudy je John Wick naprostá povinnost pro všechny, kteří si chtějí užít našlapanou béčkovou blbinu, perfektní řemeslo a na 100 minut prostě vypnout.

John Wick (2014) – Trailer