Puzzle pro malé i velké

Každý je známe, někteří je milujeme, jiní proklínáme, ale rozhodně jsme s nimi už někdy v životě bojovali. Puzzle jsou stálicí hračkářského světa, umí ale být také zábavnými a elegantními bytovými doplňky.

Jak vlastně vznikly?

První puzzle vyrobil londýnský rytec a kreslíř map John Spilsbury v roce 1760. Spilsbury nalepil jednu ze svých map na tvrdé dřevo a truhlářskou pilkou vyřezal jednotlivé země. 

Až teprve ve druhé polovině 19. století se puzzle začaly šířit a z pomůcky pro hodiny zeměpisu se pomalu začal stávat hit. Nicméně stále jen pro bohaté, protože puzzle se dělávaly z mahagonového nebo cedrového dřeva. S rozvojem technologií a pokrokem doby se postupně puzzle začínají dělat z lepenky, což je zlevňuje a začínají být dostupné i chudším obyvatelům.

Komu jsou určeny?

Malým i velkým bez rozdílu věku. S puzzle si můžou hrát už i ty nejmenší děti, kdy u nich skládačky rozvíjí jemnou motoriku, ale také dospělí, pro které je výzvou složit třeba nástěnnou mapu z několika desítek tisíc dílků. Chcete ale kompromis? Nejoblíbenější sady jsou puzzle 2000 dilků, které jsou náročnější, takže rodiče nenudí, ale zvládnou je sestavit i děti od 10ti let.

Jak nejlépe skládat puzzle?

Že musíte nejlépe začínat od rohu, je dnes obecně známý fakt. Nicméně velmi vám ve skládání pomůže pár dobrých rad:

Vyberte dobře místo na skládání. Zvláště velké puzzle můžou na svém místě čekat na složení několik týdnů. Alternativou je pořídit si skládací podložku, se kterou se dají puzzle srolovat. Pak puzzle roztřiďte. Ideálně podle barev, aby se vám pak vhodné kousky dobře hledaly. Následuje skládání okrajů, kdy si vymezíte velikost obrazu a pomůže vám to se odrazit ve skládání vnitřku puzzlí. Jako další krok je ideální vybrat si kousek obrazu, který vám přijde jednoduchý a na ten se zaměřit. Je jedno, že je uprostřed. A pak si vybrat další, také jednoduchý. A postupně tak poskládané kousky spojovat.

A až přiložíte poslední dílek, můžete si zaslouženě odpočinout, a popřemýšlet, jaký motiv zvolíte příště.