Peníze

Daně a proč je platíme a jak se vymáhají i pomocí EET

Co je daň

Daně (zastarale berně, od tohoto slova tedy berňák, tedy finanční úřad) jsou forma platby typicky vyšší autoritě, obvykle pak státu. V rozšířeném významu bychom pak daň mohli vnímat jako poplatek nebo cenu za naši aktivitu – například „sportovní kariéra si vybrala daň v podobě poničených svalů.“

Zde se budeme věnovat dani spíše na oné finanční úrovni obvykle ve vztahu stát/občan nebo stát/firma.

Jak daně fungují? Stát může všechno, my téměř nic

Daně jsou neúčelovou a nedobrovolnou platbou vyšší autoritě. Stát tak nevybírá naše daně k určitému účelu a my nijak neovlivníme, kde naše zaplacené peníze skončí. Přestože se pak může zdát, že daně platíme dobrovolně, jde spíše o pseudodobrovolnost. Pokud nezaplatíme, stát si daně vybere i s pokutou. Při nezaplacení pak může hrozit i trestní stíhání i vězení. K tomuto trestu má stát dostatek prostředků a vynucovací síly.

Navíc je daň také neekvivalentní, tedy za zaplacené daně nemusíme dostat adekvátní službu nazpět. Můžeme tak platit daně, ale od státu nedostávat nic, na druhou stranu můžeme také dostávat více, než na daních zaplatíme například ve formě sociálních dávek.

Na jaké účely se daně používají

Stát typicky používá daně pro několik typů účelů. Můžeme jich najít i více, než zmíníme, ale toto jsou ty základní.

Základní účely

To jsou ty účely, které stát potřebuje pro své samotné fungování. Jde tedy o vytváření pravidel a zákonů, ale také potřebnou administrativu.

Mezi základní účel platí také vynucovací složka, pomocí které stát pravidla dohlíží na dodržování pravidel a trestá ty, kteří pravidla porušují. Jde tedy například o policii, armádu, ale také soudnictví nebo vězeňské služby.

Doplňkové účely

Toto jsou vedlejší funkce, pomocí kterých stát funguje ekonomicky. Může jít například o sociální funkce, tedy přerozdělování financí mezi vrstvami obyvatelstva (například formou sociálních dávek nebo důchodů). Jde ale také o zdravotnictví (to se může nacházet i v soukromé sféře) nebo dotace.

Aby stát mohl fungovat, je potřeba také řádné infrastruktury, tedy silnic, kolejí, ale třeba také rozvodu vody nebo elektřiny.

Peníze

Jak se daně vybírají? Dobrovolným přiznáním příjmů i pomocí EET

Daně se vybírají pseudodobrovolnými poplatky, kdy sami přiznáme příjmy, podle kterých se pak vypočte daň. Pokud by stát zachytil chyby v daňovém přiznání, může zkontrolovat naše příjmy a případně si nechat daň doplatit, navíc také s pokutou, která se odvíjí od nezaplacené částky.

Daně mohou platit i zaměstnavatelé za své zaměstnance, kterým pak na účet chodí čisté příjmy, ze kterých se pak už daně neodvádějí. Co se podnikatelů týče, ti podávají daňové přiznání.

Stát se snaží kontrolovat transakce mezi lidmi a firmami, aby měl lepší kontrolu nad tím, kdo opravdu daně zaplatil a kdo ne. K tomu má pomáhat také Elektronická Evidence Tržeb (EET), pomocí které musejí obchodníci průběžně zasílat informace o všech transakcích, a to jak hotovostních, tak bezhotovostních při platbě kartou nebo bankovním převodem. Zákazníci jsou pak motivováni si z těchto transakcí brát účtenky a tedy zajistit, že transakce opravdu je v EET. Tato motivace existovala třeba ve formě loterie Účtenkovka, do které se mohli lidé přihlašovat zdarma pouze pomocí vyplnění údajů, které najdou na účtence. V loterii Účtenkovka se hrálo o desítky tisíc cen, nejčastěji pak v řádu stokorun. Loterie byla již zrušena, ale jako příklad motivace může fungovat stále.

Co je den daňové svobody

Den daňové svobody je pomyslná hranice, která rozděluje kalendářní rok na 2 části. V první části pomyslně vydělávají daňoví poplatníci pouze na stát formou daní, ve druhé části naopak vydělávají pouze na sebe. V praxi tedy pokud bychom den daňové svobody nastavili přesně na polovinu roku, tak by to znamenalo, že polovinu svých příjmů odvádí státu, polovinu si pak nechávají a rozhodují o nich zcela svobodně.

V České republice připadá den daňové svobody typicky na druhou polovinu května, někdy i na červen. V roce 2019 například připadal tento ten na 28. května a tedy jsme na stát odvedli v průměru 148 dní práce. Více o Dni daňové svobody se můžete dozvědět na Wikipedii.

Jaká je optimální výše daní?

Žádná optimální výše daní neexistuje a různé politické systémy mohou nastavovat daně různé. Státy mohou mít velmi nízké zdanění a spoléhat na soukromou sféru, nebo také velmi vysoké zdanění, kdy ovšem mohou poplatníci dostávat služby nazpět, ale obvykle jde v tomto případě o vysoko posazenou sociální záchrannou síť.

V praxi pak nemůže být daň moc vysoká, protože by nikdo neměl motivaci pracovat a tedy vůbec něco odvádět. Práce by se musela vynucovat násilím a jednalo by se o čistou diktaturu.

Daně tedy musejí být nastaveny tak, aby lidé měli dostatek motivace pracovat a vydělávat, ale také daň odvádět bez podvodů a nepřiznaných příjmů, k čemuž by měl dopomáhat přehledný systém.

Ten v České republice moc přehledný není a administrativní zátěž je jedna z nejvyšších v Evropě, stejně jako složitost celého daňového systému.

Podobné články

Back to top button